TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

20. KAPITOLA

979 slov

• •

Pohled Siriuse Blacka

Už jsou to tři týdny. Tři týdny a Max se stále neprobudila.

Nechápu, kdo by jí udělal něco tak strašného. Něco tak nechutného. Přesně si pamatuju, co mi madam Pomfreyová řekla.

Flashback

,,Pane Blacku?" řekla madam Pomfreyová.

,,Ano? Co se jí stalo? Bude v pořádku? Je v pořádku?" Chrlil jsem na ní otázky.

,,Pane Blacku. Na slečnu Potterovou byla použita kletba cruciatus a to hned několikrát. Také ji někdo uhodil do hlavy, takže má otřes mozku. A jestli bude v pořádku? To nevím. Bylo to opravdu velmi vážně a momentálně teď spí a nikdo neví kdy se probudí nebo jestli se vůbec probudí. Musíme jen doufat" řekla zasmušile.

End of flashback

Každý den sedávám u Max na ošetřovně a říkám jí co všechno se přihodilo. Vždycky doufám, že se probudí. Bohužel se to neděje.

Je to tak příšerné. Nevědět kdy se probudí nebo jestli se vůbec probudí. Je to jakoby se mi na srdci usadil nějaký parazit. Nemůžu jíst, spát, soustředit se ani cokoliv jiného. A ta bolest v místě, kde je srdce je nesnesitelná.

,, Tichošlápků? Pojď na snídani." Šeptl hlas vedle mě.

Byl to James. Nevím jak se sem na ošetřovnu dostal. A ano jsem opět na ošetřovně. Byl jsem tu celou noc.

Já vím, je to docela směšné. Sirius Black sedí u holky celou noc, protože se o ní bojí.

James a vlastně i ostatní se o mě teď hodně starají. Toho, že je se mnou něco špatně si prvně začali všímat kluci a potom i ostatní studenti. Nakonec i učitelé.

Ale kdo by si nevšiml toho, že vždy veselý bradavický cassanova chodí jako tělo bez duše a všechen volný čas tráví na ošetřovně.

,, Nemám hlad." Odpověděl jsem zostra.

Nechtěl jsem jíst. Nechtěl jsem se odtud hnout dokud nebude hodina. Ani na tu hodinu bych nešel, ale musím.

,, Notak prosím pojď. Jenom se trochu najez." Řekl James.

Ještě chvíli mě přemlouval a já nakonec kývl. Vím, že by mě ten blázen nenechal být ani potom a já bych s Max nemohl trávit čas.

Na snídani jsem toho stejně moc nesnědl. Možná tak jednu, no možná ani to ne, topinku.

Kluci se na mě starostlivě dívali a snažili se navázat konverzaci. Všiml jsem si i zvědavých pohledů od ostatních. Nechtěl jsem aby se na mě dívali s lítostí v očích.

Zvedl jsem se proto od stolu a odkráčel do učebny. Jako první hodinu jsme měli přeměňování.

Sedl jsem si do zadní lavice, kde se ke mně později připojil Dvanácterák.

Celou dobu jsem se nesoustředil. Jediné nad čím jsem přemýšlel byla Max. Jakoby mi zaplavila mozek a já nemohl myslet na nic jiného.Vždy mě tak nepříjemně píchlo u srdce.

,,Pane Blacku posloucháte?" Zeptala se mne Minnie.

Jen jsem zakroutil hlavou. Starostlivě se na mě podívala.

,,Pane Blacku jste v pořádku? Vypadáte nezdravě. Možná byste se měl jít vyspat nebo si prostě jen odpočinout." Řekla starostlivě.

Najednou mě ovládl obrovský vztek. Každý se mě ptal zda jsem v pořádku nebo mi říkal, že si mám odpočinout.
Každý se na mě díval s listostí v očích. Každý se na mě otáčel a šeptal si něco.

Už mě to štvalo. Štvala mě ta přehnaná starost.

,,Jsem naprosto v pořádku. Nechápu proč se všichni pořád tak staráte. A i kdyby mi něco bylo vám to může být u prdele." Procedil jsem skrze zuby a vyletěl pryč se třídy.

Přemýšlel jsem kam jít. Rozhodl jsem se, že nepůjdu na ošetřovnu. Madam Pomfreyová by mě odtamtud mohla vyhodit.

Rozhodl jsem se tedy pro náš pokoj. Vyběhl jsem tedy do sedmého patra, prošel obrazem ve stěně a po schodech vyběhl do našeho pokoje.

Lehl jsem si na nejbližší postel což byla právě ta Max. Zvykl jsem si spávat v její přítomnosti. Pomáhalo mi to usnout a teď když jsem ji nemohl držet v náručí špatně se mi spalo.

Když jsem nespával na ošetřovně, spal jsem v Maxiné posteli. Vždy voněla jako ona. Aspoň trochu mi to pomohlo.

Chvíli jsem tam jen tak ležel, ale potom se otevřely dveře do našeho pokoje. Otočil jsem hlavu a uviděl jsem v nich Jamese. Bez ostatních.

,,Siriusi?" Zeptal se opatrně.

,,Co chceš? Jestli se chceš jako mcgonalka nebo všichni ostatní ptát jestli jsem v pohodě nebo se na mě lítostivě dívat tak můžeš rovnou vypadnout." Řekl jsem narovinu.

,,Tak fajn. Siriusi já chápu, že ti Max chybí, to nám všem, ale musíš se sebrat. Vždyť se na sebe podívej seš jako hromádka neštěstí. Skoro nespíš, nejíš a většinu času trávíš na ošetřovně. Na hodinách si úplně mimo a chodíš jako tělo bez duše. "

,, Říkám, že jsem v pohodě. Nepotřebuju se sebrat."

,,Ale jo, potřebuješ. A co vůbec k Max cítíš, že tě to tak semlelo?"

Tahle otázka mě dost zarazila. Cítím k ní vůbec něco? Samozřejmě, že ano ty  hlupáku...

Ani náhodou. Ale možná, že přeci jenom ano. Vždy když ji vidím musím se blbě culit nebo když na ní myslím. Když se usměje jakobych měl pro co žít. A teď když jen pomyslím, že by se nemusela probudit bodne mě u srdce. Nedokážu říct co to je.

,,Nic mě nesemlelo. Je to moje nejlepší kamarádka. Tobě snad nechybí?"

,, Samozřejmě, že chybí. Jestli si myslíš, že ne tak seš ve velkým omylu. Každýmu chybí, akorát to nedáváme kvůli tobě tolik najevo. Musíš se sebrat. Proč se takhle zabíjíš?To, že se topíš v bolesti ji neprobudí, chápeš to? Nechtěla by to takhle." Řekl klidně a já pomalu ztrácel nervy.

,, Chceš vědět proč nejím, nespím a nesoustředím se? Chceš vědět proč každou svou volnou chvíli sedím u ní a doufám, že se probudí? Chceš vědět proč jsem tak zoufalý? Doopravdy to chceš vědět? Tak fajn, protože ji miluju sakra!" Vykřikl jsem.

Sakra já ji miluju. Já ji miluju. Doprdele.

,, Miluješ? Ty ji miluješ?" Zeptal se James s menším úsměvem.

,,Jo sakra miluju ji. Miluju ji a nesmím ji ztratit. Já nedokázal bych to. Nedokázal bych bez ní žít."

              

        

                                • • • •

Zdravím! Po delší době vás opět vítám u nové kapitolu. Tato je obsahem trochu slabší, ale přesto doufám, že se líbí. Chtěla bych poděkovat za všechny přečtení a hvězdičky. Opravdu si toho moc vážím. Budu ráda pokud mi napíšete do komentářů váš názor. Chci se ještě omluvit za případné překlepy či gramatické chyby, ale jsou prázdniny a můj mozek si vzal dovolenou.

Loučím se....

PS: čtěte dál, protože jsem ta nejlepší spisovatelka....

MRK MRK

      .