když vypráví hříšníci

láska plná strachu

Přitiskl jsem ji ke zdi a loktem se opřel o zeď vedle její hlavy. Ani na vteřinu jsem se jí ještě nedotkl a už mi srdce bušilo, jak splašené.

Dívala se na mě, těmi svými hnědými očima, a jemně se usmála. Už jsem to nemohl vydržet. Naklonil jsem svou hlavu blíž a políbil ji. Tak jemně, že se naše rty sotva dotkly. V tu chvíli se začala klepat a když jsem se odtáhl, v očích ji byl vidět strach.

Nebylo to poprvé, co jsme zažívali tuhle situaci. Stáhl jsem ruku k tělu a trochu od ní odstoupil. Stále opřená o zeď mi jen zkoumala tvář, jako by v ní byly vepsány odpovědi na všechny otázky. Dělala to často a mě to štvalo, protože já chtěl odpovědi od ní.

Sklopil jsem pohled a rukou si přejel po zátylku.

Nechtěl jsem ji, ani sebe, dostat do nepříjemné situace a i přesto tu teď, mezi námi, vládlo hrozivé dusno a ticho. Když jsem viděl, jak ke mě natáhla ruce, vzhlédl jsem a podíval se jí do obličeje.

Byl prázdný. Bez emocí.

Ale i tak krásný.

Oba jsme po sobě nevysvětlitelně toužili.

Dělilo nás už jen pár centimetrů, když se na mě pověsila a silně mě objala. Na hrudi jsem cítil její tep, který se každou vteřinu zpomalovat, dokud se nevrátil do původního tempa.

Když se odtáhla a přerušila tím náš tělesný kontakt, ještě chvíli po tom, jsem na své kůži, tam kde jsme byli spojení, cítil mravenčení.

Usmál jsem se a za chvíli mi úsměv opětovala.
A taky trochu zčervenala.

Najednou se otevřeli hlavní dveře, kterými vešel James. Chytil jsem ji majetnicky za ruku a vtáhl ji do svého pokoje.

Nikoho nenechám, aby jí jakkoliv ublížil. Zamknul jsem dveře a ona si během toho sedla na mou postel.

Sedl jsem si na zem tak, abych na ní dobře viděl a pak jsme tam na sebe jen hleděli a usmívali se.