když vypráví hříšníci

radostná smrt

Usmívám se.

Stojíme naproti sobě a já se ti vysmívám.

Levou ruku držím nad hlavou a krev, vytékající z mého předloktí, nechávám téct po mém boku.

Usmívám se a v druhé ruce držím ten nůž.

Nůž, který mi zachránil život.

Protože ho ukončí.

Usmívám se.

Cením na tebe zuby a slzy nechávám stékat po tvářích.

A ty jen stojíš a zíráš.

V očích máš lhostejnost.

Viděl jsi to už tolikrát a už jsi unavený z těchto mých výlevů.

Jenže tentokrát to je naposled.

Já to vím.

Vím, že už se znovu neprobudím.

A právě proto se doširoka usmívám a zároveň se snažím vyplakat všechny zbylé slzy.

Následuje už jen nekonečné nic.