Usmívám se.
Stojíme naproti sobě a já se ti vysmívám.
Levou ruku držím nad hlavou a krev, vytékající z mého předloktí, nechávám téct po mém boku.
Usmívám se a v druhé ruce držím ten nůž.
Nůž, který mi zachránil život.
Protože ho ukončí.
Usmívám se.
Cením na tebe zuby a slzy nechávám stékat po tvářích.
A ty jen stojíš a zíráš.
V očích máš lhostejnost.
Viděl jsi to už tolikrát a už jsi unavený z těchto mých výlevů.
Jenže tentokrát to je naposled.
Já to vím.
Vím, že už se znovu neprobudím.
A právě proto se doširoka usmívám a zároveň se snažím vyplakat všechny zbylé slzy.
Následuje už jen nekonečné nic.
ČTEŠ
když vypráví hříšníci
Short Storyútržky nenapsaných příběhů o zničených duších, jenž proplouvají tímto zkaženým světem. jediná próza tohoto profilu