Kde sakra je?
Musím jí najít. Ještě před chvílí tu někde byla, ale teď je zase pryč.
Dral jsem se davem a šel k místu, kde naposledy stála.
Očima jsem projel veškeré okolí, ale nikde nebyla.
První mě napadlo, že odešla ven a tak jsem sprintem vyběhl před dům. Právě zapadá slunce a celá ulice byla prázdná.
Až na ni. Dívku jdoucí uprostřed silnice, pryč odtud. Směrem k právě zapadajícímu slunci a já se asi znovu zamiloval.
Zamiloval jsem se vždy, když jsem ji viděl a tato chvíle nebyla výjimkou. Štvalo mě, že jsme mezi sebou zatím prohodili dohromady jen dvě slova.
Rozeběhl jsem se, až když se ztratila v nějaké uličce. Běžel jsem a nemohl ji najít. Zmizela mi. Zase.
Však já ji jednou najdu.
Jenže teď už to asi nebude a tak můžu jít zpět domů. Dnes to na spánek nevidím.
Už cestou jsem si totiž v hlavě přehrával naší konverzaci. Představoval jsem si, jak se na usmála v tom svém pruhovaném svetru.
Chtěl bych ho vidět znovu.
Však já ji najdu...
ČTEŠ
když vypráví hříšníci
Storie breviútržky nenapsaných příběhů o zničených duších, jenž proplouvají tímto zkaženým světem. jediná próza tohoto profilu