když vypráví hříšníci

dívka ve svetru

Kde sakra je?

Musím jí najít. Ještě před chvílí tu někde byla, ale teď je zase pryč.

Dral jsem se davem a šel k místu, kde naposledy stála.

Očima jsem projel veškeré okolí, ale nikde nebyla.

První mě napadlo, že odešla ven a tak jsem sprintem vyběhl před dům. Právě zapadá slunce a celá ulice byla prázdná.

Až na ni. Dívku jdoucí uprostřed silnice, pryč odtud. Směrem k právě zapadajícímu slunci a já se asi znovu zamiloval.

Zamiloval jsem se vždy, když jsem ji viděl a tato chvíle nebyla výjimkou. Štvalo mě, že jsme mezi sebou zatím prohodili dohromady jen dvě slova.

Rozeběhl jsem se, až když se ztratila v nějaké uličce. Běžel jsem a nemohl ji najít. Zmizela mi. Zase.

Však já ji jednou najdu.

Jenže teď už to asi nebude a tak můžu jít zpět domů. Dnes to na spánek nevidím.

Už cestou jsem si totiž v hlavě přehrával naší konverzaci. Představoval jsem si, jak se na usmála v tom svém pruhovaném svetru.

Chtěl bych ho vidět znovu.

Však já ji najdu...