„Mně se jetě nece spinkát" ozvalo se za mnou snad tím nejroztomilejším hlasem od toho nejroztomilejšího člověka. Bohužel má povaha mi nedovolila odpovědět normálně.
„To máš blbý" vyšlo ze mě a hodil jsem na ni s úsměvem deku.
„Heej" okřikla mě, když se jí podařilo z deky vystrčit hlavu „od teď tě, až dlouho do rána, budu otravovat svými otravnými kecy, za to co jsi udělal. A je mi úplně jedno, že bych měla jít spát. Protože mě to šíleně baví, tě otravovat. Takže ten, kdo to tu má blbý jsi ty, proto-" opravdu byla otravná. To jak mluvila rychle, nahlas a trochu naštvaně mě štvalo a tak jsem ji prostě musel nějak umlčet.
Takže, v půlce její věty, jsem rychle udělal pár kroků a než si stihla cokoliv uvědomit, políbil jsem ji. Chvíli se snažila odstrčit, ale když jsem ji shodil na postel tak, že ležela pode mnou jen se do polibku jemně usmála a přestala protestovat.
„Co kdybych místo toho otravoval já tebe?" Zeptal jsem se ve chvíli, kdy jsem se odtáhl na nádech. Jen se mi culila do tváře a tak jsem ji bez váhání rukama vjel pod tričko a znovu spojil naše rty.
ČTEŠ
když vypráví hříšníci
Contoútržky nenapsaných příběhů o zničených duších, jenž proplouvají tímto zkaženým světem. jediná próza tohoto profilu
