Šla jsem tak městem, když jsem ucítila něčí ruku na svém rameni.
Sundala jsem si sluchátka na krk, takže hudba, která z nich vycházela, byla stále slyšet.
Najednou jsem ale mohla slyšet i hluk města, před kterým jsem právě k hudbě utíkala.
Měla jsem pocit, že se ta osoba usmála, následně mě chytla za ruku a pokračovali jsme v chůzi.
„Jak je možné, že někdo jako ty, dokáže chodit po městě se sluchátky na uších, bez toho, abys do někoho nebo něčeho narazila?" uslyšela jsem vedle sebe známý hlas a koutky se mi nadzvedly.
„Ani nevím, asi nějaký šestý smysl," odpověděla jsem a dívka vedle mě se krátce zasmála.
ČTEŠ
když vypráví hříšníci
Cerita Pendekútržky nenapsaných příběhů o zničených duších, jenž proplouvají tímto zkaženým světem. jediná próza tohoto profilu