Pride Girl

Dobré zprávy

Druhý den ráno se Taylořina matka okamžitě po příletu dostavila do nemocnice a zamířila rovnou za doktorem.
„Dobrý den, jak je na tom?" tázala se doktora ještě mezi dveřmi.
„Dobrý den, můžu s jistotou říct, že je stabilní. To nejhorší má za sebou, ale čeká ji dlouhá cesta k úplnému zotavení. Bude to chtít čas a trpělivost. Na někoho si vůbec nevzpomíná, ale paměť by se ji měla postupně vracet. Horší to bude s chůzí." Začal doktor, a přitom se listoval složkou rentgenů a zpráv.
„S chůzí? Slíbil jste nám, že bude chodit." Rozkřikla se matka a nevěřícně se dívala na doktora.
„Utrpěla velmi vážný úraz páteře. Téměř všechny škody jsme eliminovali ale je potřeba, aby se znovu naučila chodit a svalstvo si zvyklo, nebude to za den. Bude to chtít čas, a hlavně vaši podporu, ale jedná se pouze o dočasné ochrnutí." Snažil se ji uklidnit doktor přistoupil k ní blíž. „je to bojovnice zavládne to. Nebojte."
„To doufám." Vzdychla matka a rozloučila se s doktorem.

Taylořina matka potichu vklouzla do nemocničního pokoje a sedla si k Taylor na postel. Vzala ji opatrně za ruku a při pohledu na její krásnou holčičku, která tu teď před ní leží se ji vehnaly slzy do očí.
„Mami." Zašeptala Taylor a pootevřela oči.
„Odpočívej zlatíčko, jsem tady. Uděláme pro tebe s tatínkem cokoliv." Odvětila ji matka konejšivě a pohladila ji.
„Mami, já necítím nohy." Vzlykla Taylor a pomalu ji stékaly slzy.
„Já vím miláčku, ale je to jen dočasné neboj se." Snažila se ji uklidnit matka a utřela ji dlaní slzy. A dala ji pusu na čelo. „Ničeho se neboj, vše se spraví." S tou větou Taylor znovu usnula.

„Dobrý den, jsem Vám velmi vděčná, že jste se o Taylor starala, když jsme tu nemohli být." Pronesla matka Taylor k Alex sedící, před pokojem.
„Dobrý den, to je samozřejmost. Udělala jsem to ráda." Odvětila Alex a otevřela kelímek s horkou kávou.
„Nikdo nás nikdy formálně nepředstavil, jmenuji se Vanesa." natáhla ruku k Alex Taylořina matka.
„Alex, těší mě." Přijala nabízenou ruku Alex a stoupla si.
„Váš muž mi říkal, že jste dříve dělala fyzioterapeutku, vyprávěl mi i jak jste se poznali, vážně milý muž." Usmála se Vanesa s pomyšlením na Eduarda, který se ji opravdu zamlouval a líbil by se jí vedle Taylor.
„Ano to je pravda, ale kam tím míříte?" nechápala Alex a nelíbil se ji Vanesy úsměv.
„Mou dceru čeká velmi náročná rekonvalescence a bude vyžadovat hodně péče a pomoci, aby se znovu postavila na nohu, byla bych ráda, kdybyste se o dceru starala vy. Znáte ji, my známe Vás a věříme Vám." Vanesa přišla s nečekanou žádostí, kterou Alex nečekala, protože se své profesi velmi dlouho nevěnovala.
„Budu si to potřebovat promyslet, nevím, zda bych Vaší dceři dokázala pomoc." Posmutněla Alex a přemýšlela, zda by to zvládla.

Dny ubíhaly a zdravotní stav Taylor se každým dnem zlepšoval, Alex ji stále často navštěvovala a snažila se jí pomoci s rehabilitacemi, ale byl to běh na dlouho trať a Alex si to moc dobře uvědomovala. Alex už se necítila s Eduardem šťastná a nevěděla co si má počít se s city, které chová k mladičké Taylor, která si na ni zatím nevzpomněla. Nosila ji čerstvé květiny, voněla se stejným parfémem, a to vše jen kvůli naději, že se Taylor rozpomene a pozná ji.

Když se Taylor jedno ráno probudila cítila se mnohem lépe než předešlé dny a dokonce cítila mírné mravenčení v nohách což ji dodalo trochu naděje a radosti. Šáhla na stolek pro mobilní telefon a začala procházet nejnovější zprávy s přáním brzkého uzdravení a nové příspěvky kamarádů na sociálních sítích. Doslova cítila, jak ji život utíká mezi prsty. Všichni se baví a užívají si poslední sluneční dny, zatímco ona tu musí ležet a doufat, že bude moci znovu chodit. Navíc ji stále vrtalo hlavou, proč se o ni Alex tolik stará, stále se sama sebe ptala, zda pro ni byla před tou nehodou taky tak důležitá, ale nedokázala si vzpomenout. Megan chodila často navštěvovat a vždy sebou přinesla svůj nezaměnitelný humor, což Taylor vždy rozveselilo a dodalo sílu bojovat. Občas se také zastavila Chloe, nosila ji knihy a různé malé dárečky což se Taylor moc líbilo ale na druhou stranu ji vadilo, že ji Chloe takhle vidí. Taylor si jen povzdychla a odložila telefon zpět na stolek. Její pohled tentokrát upoutala její matka Vanesa, která před pokojen mluvila s jejím ošetřujícím lékařem.

„Zlato, skvělá zpráva." Vešla nakonec matka do pokoje s úsměvem. Taylor na ni upřela zrak a čekala co přijde. „V pátek si tě můžeme vzít domů." Zaradovala se matka a přisedla si k Taylor na postel.
„Skvělé! Tak moc se těším, konečně budu doma." Zaradovala se Taylor a cítila po dlouhé době, že se usmívá.
„Ano zlato, už budeš doma konečně. Ještě musíme s tatínkem udělat poslední úpravy do pátku, aby si tam měla vše potřebné." Zamyslela se matka a začala psát na telefonu někomu zprávu.
„Jaké úpravy?" zvedla Taylor obočí a snažila se upoutat matky pozornost, když psala zprávu.
„Ale, jen takové drobné, aby si se mohla pohybovat po domě na vozíku a tak." Mávla rukou matka a usmála se na Taylor.
„Chápu." Vzdychla Taylor smutně při pomyšlení na svého nového přítele, co ji bude všude vozit.

Vanesa 16:03
Přeji krásný den Alex,
Taylor v pátek pustí, můžeme s vámi počítat? Potřebuji do zítřka Vaši odpověď.

Alex zrovna běžela parkem svou obvyklou trasu, když ji přišla zpráva. Zastavila a zprávu rychle přečetla.

Alex 16:05
Ano můžete.

Zprávu odeslala a dala seznovu do běhu. Potřebovala si vyčistit hlavu a běh byl pro ni ten nejlepší lék,který znala.