Pride Girl

Eduard

Alex věděla co musí udělat. Musí říct pravdu Eduardovi. Hned po cestě domu, mu napsala sms, v kolik přijde domů. Celá tato situace byla velmi náročná.
Alex se usadila s Eduardem ve svém oblíbeném koutě v obývacím pokoji. Alexina tvář vypadala ustaraně. Eduard vypadal, že neví, co se děje.

„Eduarde, musím s tebou o něčem důležitém mluvit." Začala s nervozitou Alex.
„Samozřejmě, miláčku, co se děje?" Odvětil Eduard s napětím.
„Nejsem už šťastná. Trvá to už několik měsíců." Snažila se vysvětlit Alex své pocity.
„Cože? To ne, a co se stalo? Vždyť vypadalo vše v pořádku. Někoho jsi poznala?" Eduardův obličej pomalu měnil výraz.
„Víš, myslela jsem, že tohle bude ono. Sama jsem to chtěla, o to více mě mrzí, co ti musím říct. Když jsem potkala Taylor, hodně věcí se změnilo." Dokončila Alex a tekly ji slzy.

„To nemůžeš myslet vážně." Zvedl se Eduard a šel si nalít panáka.
„Je mi to tak líto, snažila jsem se s tím bojovat, opravdu." Vysvětlovala Alex a utírala si slzy. Věděla, že Eduarda nemiluje, ale nechtěla mu ubližovat, byl to báječný člověk, který si to nezasloužil.
„Vždyť je to malá holka! To kvůli ní zahodíš ty roky společného života?" Rozčílil se Eduard a skoro vykřikl.
„Chci být jen upřímná. Vím, že to bolí. Mně to taky bolí. To, že miluji někoho jiného neznamená, že mi na tobě nezáleží." Řekla Alex a šla si také nalít skleničku.
„Miluješ ji?" Zvážněl znovu Eduard a napil se ze své sklenice.
„Ano, ne, já nevím. Je to prostě něco úplně nového. Něco, co jsem nikdy necítila. Mám pocit, že bych ji neměla nechat jít." Vysvětlila Alex a také se napila, když si znovu sedla.
„Ještě že nemáme děti." Hlesl Eduard a pozvedl skleničku.
„Je mi to tak líto." Špitla Alex.
„Jsme dospělí, musíme být oba silní. A nechci abychom se rozcházeli po těch letech ve zlém. Tak moc tě miluji Alexandro, proto tě musím nechat jít. Vím, že jsem nebyl perfektní manžel. A jestli jsem si tě málo všímal, omlouvám se ti." Pronesl Eduard zatlačující slzy, bylo zřejmé, že i pro něj je tato konverzace nesmírně obtížná.
„Eduarde, je mi to opravdu líto, ale nechci trápit tebe ani sebe." Řekla Alex a sedla si blíž k Eduardovi.
„Nechci tě ztratit. Ale chci abys byla šťastná." Zakončil rozhovor Eduard a objal ji.

Po rozhovoru s Eduardem se Alex cítila mnohem lépe. Eduard byl velmi chápavý a hodný, přijmul, co mu Alex řekla a nebránil ji v ničem. Eduard se rozhodl odejít další den do svého starého bytu v centru města. Jak vysvětlil Alex, dům kupoval pro ni, ne pro sebe a chtěl, aby si ho nechala ona. Alex po jeho odchodu zavolala Taylor, zda nechce dnes mít trochu jiný druh rehabilitace a ta s nadšením souhlasila.