Pride Girl

Ranní káva

Druhý den ráno se Taylor probudila už při svítání, zdál se ji krásný sen. Měla zpátky svůj život, byla šťastná a užívala si sluneční dny s kamarády. Při procitnutí ovšem narazila na realitu a neměla chuť dnes vylézt ani z postele, natož zkoušet nějaké cvičení. Ztěžka se v posteli posadila a opřela se o čelo postele. Dřív by už stála na nohou a byla na cestě z domu, teď tu jen tak leží a čeká, jestli ji někdo přinese snídani a pomůže ji na vozík.
Taylor se chvíli na vozík koukala a přemýšlela, jak by se na něj dostala bez pomoci. To zvládneš Tay, pomyslela si rychle a rukou dala vozík blíž k posteli. Jednou rukou se chytla opěrky vozíku a druhou se zapřela o postel, s vypětím všem sil se přenesla na vozík a cítila se jako vítěz. Paráda, jásala v duchu a otočila vozík směrem ke dveřím. Opatrně vjela na chodbu a vydala se do kuchyně. Když dojela do kuchyně nikdo v ní nebyl. Všichni ještě spali. Neslyšně vyndala ze skřínky pod kávovarem velký hrnek a usadilo ho pod kávovar. Kuchyní se začala linou příjemná vůně ranní kávy. Chtěla si ještě vzít toust, ale nedosáhla na něj, tak vzala jen hrnek kávy a jednou rukou se snažila vyjet z kuchyně. Nešlo to, proto hrnek opatrně usadila mezi nohy a vyjela z velkých dveří na terasu při čemž se samozřejmě polila horkou kávou a šedé tepláky se zbarvili do hněda. Alespoň nějakou výhodu to má, pomyslela si Taylor při pomyšlení na horkou kávu na stehně.

Na terase z kapsy vyndala svůj telefon a vyfotila si nádherný východ slunce. Při odemykání telefonu si všimla zprávy od Chloe.

Chloe 1:26
Nemůžu spát, stále na tebe musím myslet. Doufám, že budeš brzo v pořádku. Mohu pro tebe něco udělat? Napiš nebo volej kdykoliv Tay.

Taylor rychle zprávu pročetla a nevěděla co ji na to odepsat.

Taylor 5:57
Dobré ráno, raději na mě zapomeň, jako už jsi to udělala jednou.

Taylor nechtěla, aby ji takhle Chloe viděla a litovala ji. Stále ji bolelo, co ji Chloe udělala a jak ji zlomila srdce. Zprávu odeslala a začala na vyhledávači hledat, jak urychlit léčbu.

„Dobré ráno miláčku." Ozvalo se za Taylor, byla to její matka, stála tam rozespalá a jen v županu.
„Ahoj mami, promiň nechtěla jsem tě vzbudit." Podívala se na ni Taylor omluvně.
„Neomlouvej se, jen jsem něco slyšela, tak jsem se bála, že se něco děje." Vysvětlila matka a sedla si k ní.
„Vše je v pořádku." Usmála se na ni Taylor a zdvihla hrnek kávy.
„Ani nevíš, jakou mi dělá radost vidět tě se usmívat." Odvětila matka a vydala se zpět do domu.