Ošetřovatelka

47 5 0
                                    

Taylor slyšela nějaké hlasy v hale a snažila se zaposlouchat co asi říkají. Je to někdo z kamarádů? Matka se vypařila z pokoje a Taylor napjatě čekala, až se vrátí. Po chvíli se matka vrátila a za ní se vynořila Alex s velkou taškou. „Taylor, tohle je Alex. Ty si ji nepamatuješ, ale pracovala u nás jako zahradnice. Je to, ale výborná fyzioterapeutka a pomůže ti s rehabilitací, aby si nejdřív mohla zase chodit." Začala matka a ukázala na Alex.
„Ahoj Taylor, mám všechny instrukce od tvých lékařů a všechny potřebné věci, aby si mohla zase co nejrychleji běhat." Pousmála se Alex a cítila se trapně, jako na střední, když stála před třidou.
„Dobrý den, byla jste semnou v nemocnici. Děkuji, že jste mi tam pomáhala." Řekla nakonec rozpačitě Taylor.
„Nemusíš mi vykat, tykaly jsme si. Nejsem tak stará, jak si myslíš." Zasmála se Alex a položila tašku na zem.
„Dobře." Pokrčila rameny Taylor.
„Nechám Vás tu." Pronesla na konec matka a odešla z pokoje.
„Můžeme se do toho rovnou pustit." Usmála se Alex a začala z tašky vybalovat cvičební pomůcky.
„Jako teď?" zarazila se Taylor.
„Ano, nevidím důvod ztrácet čas."

Alex s Taylor pracovala přibližně dvě hodiny, a Taylor začínala už být unavená a mrzutá, protože neviděla žádný výsledek. Doufala, že alespoň něco ucítí nebo se něco trochu zlepší, když výsledky nepřicházeli Taylor se naštvala a naštvaně bouchla do lehátka a rozplakala se.
„Taylor, nic se neděje. Chce to čas." Konejšila ji Alex a pohladila ji po zádech.
„Nech mě být." Vzlykla Taylor a zakrývala si oči rukama.
„To ale neudělám." Odvětila Alex a vzala ji ruku z obličeje. Taylor se na ni nechápavě dívala a dál plakala.
„Nekoukej se na mě. Tak soucitně, nechci soucit. Všichni mě jen litují a jsem jim všem na obtíž." Vzlykala Taylor potichu.
„Nejsi nikomu na obtíž, vyrovnat se s tím psychicky, i když je to jen krátkodobé chce čas a všichni ti ho dáme kolik jen chceš." Řekla klidným hlasem Alex a kapesníkem ji začala utírat slzy stékající po tváři.
„Chci být sama." Špitla Taylor po chvíli a s námahou se přešoupla na vozík.
„Přijdu zase zítra." Usmála se Alex a začala poklízet pomůcky a lehátko. 

Pride GirlKde žijí příběhy. Začni objevovat