Pride Girl

I.

„Taylor?" Dívka zasněně zvedla hlavu a vypadala dost zmateně a překvapeně, že sedí na hodině literatury. „Milionkrát jsem ti říkala, ať se prostě podíváš, kolik je hodin a pořád
se mě neptáš Megan." vzdychla Taylor a protivně natočila hodinky na kamarádku. Při té příležitosti na ně také jukla a pousmála se při zjištění, že pan Anderson zde odříkává své poslední věty o literatuře 19. Století. Jakmile začala ubíhat poslední minuta trápení, Taylor pomalu shrnula veškeré věci ze stolu do kabelky a připravila se k odchodu. Měla velmi dobré důvody k tomu být rychlá.

„......více samozřejmě vyhovoval realismus a naturalismus." Ta hodina snad nemá konce pomyslela si Taylor, když jeho poslední větu hlasitě přehlušil školním zvonek ohlašující konec. Taylor popadla kabelku a rytmicky vyráží ke dveřím. „Taylor?" Ozvalo se jí za zády přesně ve chvíli, kdy se chtěla pochválit za to, jak krásně to stihla. „Jistě." Usmála se nuceně a přistoupila k panu Andersonovi. „Tvá práce mě velice nadchla, to jak se umíš do psaní vžít je chvályhodné." Pan Anderson jí pomalu položil ruku na rameno a přistoupil blíž. „Kdybys někdy potřebovala pomoc, jsem tu pro tebe" mrkl na ní a usmál se. To určitě dědo pomyslela si v duchu Taylor a odstoupila, čímž setřásla jeho ruku. „Děkuji, případně se ozvu".

„Co chtěl?" spustila Megan stojící u dveří. „Jestli chceš lepší známky Megan, zastav se za ním, ne za fyzikářem." Smála se Taylor a Megan jen uraženě povzdychla a následovala ji.
Rychle procházely chodbou míjící zamilované páry, které lemovaly celou školní chodbu. Fakt úžasné, přesně po tomhle jsem toužila, všichni jsou tak sladcí, že by jeden dostal cukrovku.
„No není to Taylor a Megan?" Do pytle...to snad není možné, zaláteřila v duchu Taylor, a otočila se.