Uběhl týden a Taylor se stále neprobírala. Jediné co se v pokoji měnilo byla váza s květinami. Taylor si přišla jako ve snu, ale nemohla se probudit. Často cítila přítomnost své matky a otce, ale nedokázala se vzbudit. Pomalu začínala vnímat přítomnost Alex, která za ni často chodila a pevně ji tiskla ruku do své. Nevěděla, zda je už po smrti nebo stále spí hlubokým spánkem.
"Tay, tak strašně mě to mrzí." opakovala stále Alex a pevně ji tiskla ruku. "Kdybych jen věděla co dělat."
"Kdy myslíte, že tohle utrpení skončí?" Ptala se s unaveným obličejem matka.
"To bohužel presně nemůžeme určit." Pokrčil rameny doktor a zmizel stejně rychle jako se objevil.
"Volali mi z New Yorku." Pošeptala matka, když vstoupila do pokoje.
"To chceš teď odjed?" Otočil se rychle otec Taylor.
"Když tam nepoletím, tu zakázku nám vezmou. Harrison si na ni brousí zuby už celé roky."
"Vždyť víš, že pozítří musím odjet. Nemůžeme ji tu nechat takhle." Rozčiloval se její otec a poodešel od postele.
"A co ta Alex? Chodí sem každý den a momentálně nemám chuť zkoumat proč." Zamyslela se její matka.
"Můžeme se ji zeptat, zkusím ji nabídnout dost peněz na to, aby tu byla celé ty dny s ní."
ČTEŠ
Pride Girl
Художественная прозаKrásná, chytrá Taylor se prezentuje jako bezstarostná dívka. Jaké pocity, ale skutečně dívka prožívá za tím dokonalým úsměvem?
