Nesmíš to vzdát

5. díl

,,Rose! Pojď sem!" křičel Henry McDowell ode dveří. Před sebou tlačil Jamese na invalidním vozíku.

,,Co se stalo?" přiběhla k nim Rose s vyděšeným výrazem.

,,Neboj, nic zlého. Máme samé dobré zprávy," usmál se Henry. Rose se podívala na Jamese.

,,Mami, dneska to bylo neuvěřitelný," začal James. ,,Postavil jsem se! Chápeš? Já jsem stál na vlastních nohách!" vysvětloval nadšeně.

,,Cože?" vykulila Rose oči.

,,Držel jsem se bradel, ale dokázal jsem se postavit. Pravda, Sara mi trošku pomohla, ale jinak jsem to dokázal sám. A navíc jsem udělal dva kroky tam a pak dva zpátky," řekl James a v očích se mu zračilo neskutečné nadšení.

,,Pane Bože, chlapče," vydechla Rose. ,,To je....to je nádherné," řekla a v očích se jí zalesklo. Rychle zamrkala očima.

,,Taky jsem brečel," uculil se James. ,,A nakazil jsem Saru, takže i ona brečela. Dojetím."

,,Jsem na tebe strašně hrdá, Jamesi," řekla Rose.

,,Když mi to se Sarou vyprávěli, ani se mi tomu nechtělo věřit," pousmál se Henry. ,,Taky jsem na našeho kluka hrdý."

,,Já vás nezklamu," podíval se na oba James.

,,No hlavně nezklam sebe," řekl otec rázně, ale ne zle. Myslel to jako dobrou radu a James to věděl.

,,Ne, nezklamu nikoho. Ani vás, ani sebe, ani Saru," řekl James odhodlaně.

,,Saru," pousmála se Rose.

,,To díky ní jsem dokázal udělat těch pár kroků. Ona mě donutila bojovat. Já to chtěl hned na začátku vzdát. Takže jí patří velké díky," řekl James a pohlédl na matku.

,,To hlavní jsi ale mámě neřekl," napomenul Jamese otec.

,,Hlavní?" podivila se Rose. ,,To, že se náš syn zase postavil na nohy, není to hlavní?"

,,Ale ano," pousmál se Henry. ,,Ale je tu ještě něco."

James přikývl: ,,Doktor Roberts mě prohlídne, a pak mi řekne, jak to vypadá. Možná už brzo budu chodit o berlích," uculil se. Rose si dala překvapením ruku před pusu.

,,Jamesi, to by bylo skvělé," řekla pak.

James přikývl: ,,Jo. Už bych se aspoň zase mohl nastěhovat zpátky do svého pokoje," zasmál se.

,,Pořád tě ale čeká hodně práce," poznamenal Henry.

,,Já vím, tati," pokýval James hlavou. ,,Stále jsem vlastně na začátku."

Druhý den odpoledne se Carlos, Diego a Alex sešli v autoservisu.

,,Už je tu," řekl Diego a vyšel ven. Carlos přešlapoval ze strany na stranu.

,,Neboj, tati. Nebuď nervózní. Určitě to dopadne dobře," snažil se ho Alex povzbudit.

Carlos na něj pohlédl: ,,Chtěl bych mít tvůj optimismus."

,,Víš, jak se to říká," mrkl na něj Alex. ,,Naděje umírá poslední." Carlos souhlasně přikývl. To už ale dovnitř vešel Diego s Patrickem Chambersem.

,,Seznamte se," začal Diego. ,,Můj otec Carlos a bratr Alex," ukázal na ně, ,,a tohle je Patrick Chambers."

,,Těší mě, pane Chambersi," řekl Carlos a podal mu svou ruku.