Nesmíš to vzdát

19. díl

Netrvalo dlouho a v nemocnici se sešli Elena, Carlos, Alex, Rose, Henry a samozřejmě i James.
,,Nevydržím čekat," řekla Elena zoufale.

,,Budeš muset, mami," pohlédl na ni Alex.
,,Volal jsem Susan," oznámil najednou James. ,,Chtěla, abychom jí dali vědět, až se něco dozvíme. Přijede sem."

,,Susan," řekl Alex potichu pro sebe. V tom se z ordinace vynořil lékař.

,,Doktore, co je s mými dětmi?" naléhala Elena zoufale.

,,Vy jste příbuzní Sary Lopézové?" zeptal se lékař a hleděl na zoufalou Elenu.

,,Já jsem její matka," hlesla Elena a stále doktora hypnotizovala očima.

,,Já jsem její otec," povzdychl si Carlos.

,,V pořádku," řekl doktor. ,,Slečna Lopézová utrpěla psychický šok, ale jinak je v naprostém pořádku." Elena se rozplakala.

,,Můj bože, děkuji ti," řekl James. Na všech bylo vidět, jak si oddychli.

,,Pro jistotu si ji tu ale necháme dva dny na pozorování. Pokud bude všechno v pořádku, tak ji propustíme domů," řekl doktor.

,,A můžeme za ní?" zeptal se James.

,,A vy jste?" přeměřil si ho doktor očima.
,,Její snoubenec," odpověděl James hrdě.

,,Můžete za ní všichni, ale postupně, ne všichni najednou. A jenom na chvilku, pacientka potřebuje klid, aby se vzpamatovala ze šoku, který utrpěla."

,,V pořádku," pokýval James hlavou.

,,A Diego? Co je s ním?" zírala Elena opět na doktora.

,,Policie nám řekla, že byl postřelen," polkl Carlos.
,,Ano," přikývl doktor. ,,Pan Diego Lopéz byl postřelen do oblasti hrudníku, kulka naštěstí nezasáhla ani srdce, ani plíce. Právě se ho chystáme operovat. Potom budeme vědět víc."

,,Přežije to?" zeptal se Carlos.
,,To vám nemůžu zaručit," polkl doktor. ,,Ale nebyly zasaženy životně důležité orgány," řekl a dal jim tak naději. ,,Nejlepší ale bude počkat si, jak to bude vypadat po operaci. Pak budeme chytřejší," dodal a odešel. Elena se opět rozplakala a přitiskla se ke Carlosovi.

,,Já nechci přijít o další dítě!" plakala zoufale.

,,Nepřijdeš," chlácholil ji Carlos.

,,Já nechci přijít o druhého syna," opakovala Elena zoufale.

James vešel do pokoje, ve kterém byla Sara. Ta seděla na posteli a hleděla směrem k oknu. James zůstal stát ve dveřích, opíral se o berle. Hleděl na ni a v očích se mu začaly lesknout slzy. Sara otočila hlavou směrem k němu. Když ho spatřila, oči se jí rozzářily. Neřekla však ani slovo. James se k ní pomalu o berlích přibližoval. Berle složil na zem a posadil se na okraj postele. Sara ho nespouštěla z očí. Když uviděla v jeho očích slzy, rozplakala se.
,,Konečně jsi tady," řekla a pevně ho objala. James si ji přitiskl co nejblíž k sobě.

,,Saro, moje Saro," opakoval James tiše a z očí mu tekly slzy.
,,Bála jsem se, že už tě nikdy neuvidím," řekla Sara skrz slzy. ,,Že už nikdy neuvidím, jak odkládáš berle a chodíš bez nich, jak se vracíš do auta, jak se stáváš mistrem světa."

,,Všechno tohle uvidíš," řekl James a stále ji svíral v pevném objetí.

,,Bylo to strašné," hlesla Sara a pohlédla Jamesovi do očí.