Hokejové prázdniny ✔️

První chvíle

Po asi šesti hodinách jsme přistávali. S tátou jsme se na sebe usmáli a během dvaceti minut už jsme seděli v trenérském autě a jeli na hotel do Bridgewateru. Byla jsem nevím proč strašně unavená. Bylo teprve 7 ráno, a to bylo šest když jsme vylítali z Česka. Zvolila jsem si pokoj sama, protože tu neměla být žádná holka co by nepatřila k obsluze hotelu a byla cca v podobném věku jako jsem já. Sice jsem měla manželskou postel ale proč bych bydlela s tátou nebo hůř s nějakým klukem kterého ani neznám. Jelikož jsem tu měla sloužit jako ta psycholožka, poprosil mě jeden z trenéru abych šla do lékárny kousek od hotelu pro antidepresiva. Jenže jsem na to zapomněla a s pětitisícovkou v ruce usnula...

Po probuzení jsem z pootevřeného okna slyšela motor, a několik klučičích hlasů. Nemohla jsem si pomoct ale jeden z těch hlasů mi byl povědomý. Kdybych se aspoň zeptala táty na soupisku repre.

Počkala jsem až hlasy ztichnou a do asi pěti minut se tak i stalo. Nenápadně jsem se kolem skupiny kluků u vchodu proplížila ven, a pak rychle zahnula za nejbližší roh. K mému překvapení se přímo přede mnou zjevila lékárna. Já blbá si ale na hotelu zapomněla doklad o tom že jsem psycholožka (teda ještě úplně ne ale potvrzení od trenérů mám). Rychle jsem běžela do hotelu a nevnímala nikoho kdo tam byl. Jakmile jsem už běžela z pokoje ven, těsně před vchodem jsem do někoho narazila.

Ta vůně, výška, a hlas který na mě naštvano-posměšně promluvil... "Dáváš pozor? Očividně ne co?!" podívala jsem se mu do očí a na tváři se mi objevil úsměv. Jemu taky. Okamžitě jsem mu padla do náručí a on mi obejmutí opětoval. "Prcku co tu děláš?!" řekl překvapený Danda. "Jsem tu s tátou" odpověděla jsem. Nedokázala jsem se ho pustit. Hrozně mi chyběl a já si to neuvědomovala. Bydlíme ve stejném městě a tak jsme na sebe očividně trochu zapomněli.

"Nechceš se mnou jít do lékárny?" napadlo mě. On si mě odtáhl aby jsme si viděli do očí a přikývl.

"Proč seš vlastně tu?" napadlo ho pár sekund po tom co jsme pomalou chůzí vyšli z hotelu. Tak jsem teda začala. "V poslední době mi to jde se známkama dost bídně a jediný z čeho mi vychází jedničky jsou takový ty předměty ze kterých ani nic jinýho prostě nejde. Kromě teda psychologie, těláku a ajiny to mi jde od přírody." zasmála jsem se koukla se na něj. "No tohle všechno by bylo tak nějak v pohodě kdyby jsem letos nematurovala a já blbá si v pololetí třeťáku vybrala k psychologii která je povinná, Matiku, Češtinu a naštěstí Ajinu která mi aspoň jde. A nejhorší na tom je to, že z matiky a češtiny pomalu propadám..." Danda si odfrkl a řekl: "Tak to úplně nejlepší není no. Ale nebylo by lepší být doma a učit se v klidu?" Moc se nezměnil. Myslí mu to stejně jako před lety. Vždycky byl lepší jak já...

Hned jakmile jsem mu dořekla celý příběh o tom jak mi to tu zařídili rodiče atd.. jsme došli do lékárny. Objednala jsem asi 20 balení antidepresiv (nikdy není dost) a vydali jsme se zpátky na hotel. To že byl Danda o skoro dvě hlavy vyšší jak já mě netrápilo, protože i když mi říkal prcku a občas mě to štvalo, i tak jsem ho měla ráda. To že ho tu potkám jsem fakt nečekala, a hlavně to že to dotáhl do nároďáku už vůbec ne.

Na hotelu jsme se ale rozdělili. On šel na svůj pokoj a já za trenéry, sestavit plán.