Hokejové prázdniny ✔️

Semifinále

V úterý u snídaně jsme se dozvěděli, že čtvrtfinále bude ve středu. "Budeme o půl třetí hrát se Švédama" řekl nám táta s kamenným výrazem, ale pokračoval: "To že nás už jednou porazili neznamená, že se to musí opakovat. Řekl bych že je to 50 na 50. Musíme podat ten nejlepší výkon, neboli přesně to, co by od nás měli čekat. I kdyby jsme nakonec prohráli, nemůžeme jim to dát zadarmo. Takže se musíme snažit a dáme je. Když tak si poradíme v zápase o bronz a dovezeme bronz a ne brambory. Jasný!!?" V tu chvíli bych tam asi radši nebyla, protože se všichni rozhodli začít řvát "JOO!!" "Rozbijeme je!!" apod.

Kluci i přes to, jak byli ráno motivovaní, během dopoledne sklesli. Viditelně si vůbec nevěřili a já to nemohla vidět. Ve fitku jsem je měla na starosti já a tak jsem před obědem zašla za tátou, který je měl mít odpoledne na ledu a promluvila jsem si o tom s ním. Na ledu ale byli zase v pohodě, takže nevím co se událo.

A je to tady. Zápas který rozhodne o tom, jestli ještě budeme muset bojovat a nebo si odvezeme kov i když ve finále prohrajeme. Od rána panovaly smíšené pocity ale spíš se to neslo v pozitivním duchu. 14:30 je ještě daleko, ale i tak už stoupala nervozita. Do deseti jsme byli v posilovně a pak se šlo na rozbruslení. Ve dvanáct se obědvalo a šlo se na klasický fotbálek, rozcvičku a pár minut na ledě před zápasem.

A je to tu. Zápas co rozhodne o všem začal. Brankáři jsou hodně vyrovnaní, ale Suchy je na tom o pár procent lépe. V první třetině se nestalo nic i když měl Tom hodně těžkých chvilek. Švédům jsme stíhali a šlo vidět, že je to až trochu zaskočilo.

Po zahájení druhé třetiny jsme se ale dostali do špatné situace. Švédi v čase 18:21 skórovali. Na tribunách bylo ale dost čechů a to nám pomáhalo. Když se druhá třetina blížila ke konci a my stále nesrovnali ani po sirénu, byli jsme v rozpacích. V kabině měl táta proslov a všichni pozorně poslouchali, protože se přece hraje o vše. "Jsou vlezlí a ještě ke všemu mají dobrou obranu a ještě lepšího brankáře. Musíte zašít díry, co jste udělali aby jsme měli větší šanci srovnat. Musíme zabrat a nenechat jim, dostat se k nám do obranného pásma."

Poslední třetina byla velmi složitá. Celou dobu se nic nedělo a šlo vidět že se kluci snaží jak nejvíc jim to síly dovolují. Občas jim puk utekl ale Tom to výborně jistil svými ještě lepšími zákroky. A bylo to tady. Poslední minuty třetí třetiny a my stále ještě nesrovnali. Na Švédech bylo vidět to nadšení a sálala z nich naivita kterou jsme se rozhodli zahnat .Odvolali jsme brankáře a bylo vhazování v jejich obranném pásmu, ale zbývalo pouhých 53 vteřin do konce zápasu. Vyhráli jsme to vhazování a to bylo hodně nadějné. Zlomili nám hokejku ale po pár vteřinách už to nevadilo, protože jsme mu ze střídačky podali novou. A najednou jsme se ocitli tak blízko gólu a když vystřelil Jiříček... GÓÓÓÓL!!!" Čtyřicet vteřin nás dělilo od prohry, ale my zabojovali a vyplatilo se. I když jsme museli odvolat brankáře a tím riskovat prohru s gólem do prázdné, vyplatilo se to. Po tom co doběhla tato třetina, šlo se prodlužovat. V kabině bylo cítit nadšení, které ne a ne vyprchat.

Prodloužení započalo a šlo se 3 na 3 (jak jinak) Po uběhlých šesti minutách jsme si začínali myslet, že by mohly být nájezdy. Po minutě našich úvah se mi zastavilo srdce. My prohráli?? Ne. Tom tu střelu vychytal i když rozhodovaly milimetry. Všichni jsme se radovali že to neplatilo, protože kdyby jo, bylo by to nefér a rozhodčí by očividně nerozuměli hokeji. Když započala poslední minuta tohoto až skoro nekonečného prodloužení, všichni si už mysleli, že budou nájezdy, ale to bychom nemohli být tak překvapivě nepředvídatelní. Kulich se rozjel a jak řekl Záruba v televizi: "Kulich vytřepal z bambule gól!!" Všichni kluci radostně skákali ze střídačky a šli se pořádně objímat. Ta radost jaká panovala je nepopsatelně vysoká. Dokonce i Danda přijel kluky pochválit za skvělý výkon a to, jak se radovali bylo tak krásné. Švédi zažívali asi největší depresi a my tam po sobě skákali radostí. Křičeli až se za krky popadali a brečeli radostí. To jak jsme všichni jásali a polovina tribun skákali štěstím, protože tohle bylo tak krásné a dokonalé.

A šlo se oslavovat. Po zápase jsme dorazili na hotel tak rádi. Osmnáct let čekání na medaili je u konce. Máme stříbro a možná i zlato. Byli jsme v největší euforii a ta hymna stála za to. Nejradostnější chvíle jsou právě tady a teď, když zrovna tahle banda, s tím tak úžasným gólmanem dokázala překonat to, co bylo ty léta před námi. To že jsme lepší než ta skupina s Vránou a ta skupina s Pastou a i bez těch tak vysoce kvalitních hokejistů jsme to dokázali a vezeme domů to, na co se tak dlouho čekalo.

Na hotelu to propuklo v ty správné rozměry a ty oslavy fakt stály za to. Zpívali jsme hymnu pořád a pořád dokola a měli party. Kanaďani si určitě museli říkat co se děje a my zažívali zatím ty nejkrásnější chvíle za celý pobyt tady v Hali a ta radost i když se opakuju byla OBROVSKÁ. NEPOPSATELNĚ MOC JSME SE RADOVALI!! Všichni chodili objímat Suchyho a děkovali mu za tak dokonalé zákroky a že je zachránil v tolika situacích. Ach jak já tohle miluju a jeho ještě stokrát víc. Vždyť to on je jeden z hlavních důvodů, proč se můžeme radovat z dnešního vítězství a toho, co jsme letos dokázali.