Hokejové prázdniny ✔️

Volno

Čekají nás dva dny volna. Když jsem se zbudila bez budíku v 8 zajímalo mě, jestli jsou na tom kluci podobně. I když jsem moc nepočítala s přítomností kluků na snídani, trochu jsem se poupravila kdyby náhodou. A dobře že jsem tak udělala.

Na snídani byla plná kuchyně. Pár kluků se na mě zvědavě otočilo a já byla ráda že jsem se na to upravování se nevykašlala. Suchy, Danda, Svozka a Ryšavý tam nebyli.

Hned jak jsem i s jídlem došla ke stolu naší party, kluci na mě vrhli úsměvy. Posadila jsem se a pozdravili jsme se. Poté jsem se zeptala: "Kde je Přerov s Dandou?" Pár kluků pokrčilo rameny a Kulda řekl: "Jsou na ledě. chtěli si vyzkoušet jak na tom jsou a tak jdou zápas 1 na 1. Já se k nim půjdu přidat. Tak jestli chceš můžeš se mnou"

Kývala jsem a pak jsem si uvědomila že poslední věta byla otázka. "Jo.. Teda NE! Byla by to pohroma na zemi a neumím ani moc dobře bruslit. Ani tu nemám brusle a..." V tu chvíli mi položil Kulda prst na rty a doprovázelo to "Ššš. Vůbec to nevadí" (sundal mi prst ze rtů a já se ihned za rty chytla, jako kdyby jsme si dali polibek) "My tě to naučíme a Suchy bude určitě rád" Drkl do mě loktem a já s nervózním úsměvem přikývla.

Posnídali jsme a já se bavila hlavně s Jirkou. Do teď mi nedošlo, že je fakt sympatickej. Ale na Suchyho s Dandou nemá. Budeme předstírat že mě ta myšlenka ani nenapadla.

Po snídani mě dovedl na pokoj a zmizel ve dveřích opodál. Jakmile jsem však zabouchla dveře všechno mi došlo. Proč bude Suchy rád? Neumím bruslit! Budu za hlupáka! Nemám výstroj! CO BUDU DĚLAT!

Zhluboka jsem se nadechla a řekla si "To bude v pohodě. Mám ještě tak 10 minut." Když v tom se ozvalo zaklepání a já leknutím vyskočila a trochu zaječela. Otevřela jsem a tam byl Jirka. Plně vybaven. Vykulila jsem oči a on řekl: "Když bych věděl dopředu že se mě tak lekneš, asi bych se na tebe vykašlal a doufal že se ukážeš." Zasmál se a já se trochu uklidnila. "No to by byla škoda protože se těším" řekla jsem aby nebylo trapné ticho. Usmál se

Došli jsme na stadion a já měla v ruce hokejku. Jenom... Byla asi Kuldova ale podle zatočení byl tak akorát. Ale byla mi lehce větší. Neva. Hned jak nás kluci zpozorovali, přestali hrát a vydali se k nám. Suchy s Dandou si (přísahám na milisekundu stejně) sundali masky a pokud by se tomu dalo říct bruslení tak k nám taky dobruslili. Chvíli jsme si povídali a já se snažila vyvrtat z toho blížícího se trapasu.

Naštěstí to ale vůbec trapas nebyl. Svozka vyndal z batohu náhradní brusle a tak se mi seskládalo i zbylé vybavení. Jenže přispěl i Ryšavý a kupodivu i Kulich. Danda s Tomem se jen smáli a něco si šuškali. Jde vidět že jsou dobří kamarádi.

No ale pak to začalo. Já si stoupla na led s o tři čísla většími bruslemi a.... Kupodivu mi to šlo docela dobře. I když jsem za celý "zápas" nedala jediný gól, taky jak jsem mohla proti tak dobrému gólmanovi jako je Tom, Ale byla to sranda. Kluci to někdy docela vtipně komentovali a nakonec jsme bohužel prohráli 5:3. Hrála jsem s Ryšavým ale Svozka, Kulich a Suchy to prostě nešlo porazit. Jako neříkám že není Danda a Rýša dobrej ale měli tam mě. Takže to bylo 1 na 2...

Po obědě ke mně zase zavítali kluci a pustili jsme si Anabelle a další asi tři horory. Hned jak jsem přišla z večeře jsem usnula. A ani se nedivím.

Další den jsem vstala hned v 6:30 a štvalo mě, že když můžu, nejde mi spát. Kluci se ukázali na pokoji hned po snídani a to mi zlepšilo náladu. Povídali jsme si o všem možném a hráli naše oblíbené Pravda nebo úkol. Suchy seděl vedle mě takže to na nás logicky ani jednou nepadlo a nevím jestli mám být ráda.

Za to naproti mě seděl Danda takže když to padlo na nás a já si vybírala, bylo to těžké rozhodování.

Na obědě mě taťka poprosil, abych si sedla k nim a pro jednou nebyla mezi kluky. Měli ke mně pár věcí a já se bála že jsem něco provedla. Naštěstí to bylo v pořádku a domlouvali jsme se jak to bude probíhat zítra.

Polední pauza nebyla moc klidná, protože došlo pár kluků k Psychologovi. Dohromady byli asi tři. Mám pocit že Kos, Brabenec a Jiříček. Byli celkem v pohodě a se všemi jsem to měla za půl hodiny. Takže po hodině a půl jsem měla konečně klid.

Ve tři jsem se rozhodla že půjdu do fitka a narazila jsem tam na Šalého. Docela fajn jsme si pokecali ale on pak už musel jít. Objevil se tam Suchy a já tam s ním byla sama.

Hned co mě uviděl, rozzářily se mu rty. Ach já mám pro ty jeho dolíčky takovou slabost. Byly mu najednou vidět dvakrát víc než obvykle a já byla v koncích. Promluvil: "Ahoj, co ty tady?" vzpamatovala jsem se a řekla mu že jsem si chtěla zacvičit. On jen kývl a začal taky.

Byly mu zřetelně vidět žíly na rukou a já si nemohla pomoct. Ten kluk mě nesmírně přitahoval a já fakt nevěděla jestli si tady s ním mám nebo nemám začít. Mozek říkal že ne ale srdce se k němu připínalo čím dál tím víc. Nakonec si sundal triko, protože ho měl zapocené a šel cvičit záda. To už jsem byla v koncích uplně.

Tři věci co mě na klucích přitahují jsou dolíčky, žíly a vypracovaná záda. A on měl všechny tři. Plus bonusové modré oči. Snažila jsem se na něj nedívat ale občas to fakt nešlo. Když jsem se podívala na hodinky s hrůzou jsem zjistila že už je půl páté a já musím ještě napsat mámě, aby neměla starost.

Snažila jsem se co nenápadněji rychle sbalit a odejít. Místo toho abych mu řekla třeba Ahoj nebo Čau, jsem mu prostě mávla. Jenom mávla a bleskurychle jsem utíkala na pokoj. Hned co jsem dopadla na postel a napsala mamce, jsem propadla peřinám. Občas bych i já potřebovala psychologa