Hokejové prázdniny ✔️

Čtvrtfinále

Ráno jsem se vzbudila s hlavou na Dandově hrudi. Byla jsem vzhůru asi jako první a ihned se mi navalilo. Měla jsem kocovinu jako kráva. Přeskakovala jsem mezi spícími kluky na zemi a když jsem konečně doběhla k záchodu, no musím říct bylo to o fous. Asi jsem vyblila celou duši.

Na pokoji nebyl ani jeden kýbl a za chvíli se ke mně přidal Kulich. Jelikož nemůžu slyšet a už vůbec vidět někoho blít, nebo se k němu přidám, blila jsem pak už i ty špagety. Očividně byl víc na mol než já. Radši jsem po chvíli odešla, ale vystřídal mě Standa. Pak už vyšel i Jirka a po asi minutě i Standa. Když se vrátili teda i ti dva, byli už všichni vzhůru a my tři jsme si pamatovali asi nejmíň. Ten pokoj vypadal...

.. Upřímně líp něž jsem čekala. Pomalu (až na odpadky) žádný bordel.

A je tu nový rok. To co jsem zažila včera asi nebude patřit mezi ty věci co si budu určitě pamatovat. protože už teď nevím co se včera dělo. Hodně kluků se nám smálo a Hamara vypadal asi ze všech nejlíp. Pokud trenéři neslyšeli včerejší hluk (jediné co si tak nějak pamatuju že tu bylo), tak poznají že se spát nešlo. A taky kdo by byl naivní s asi pětadvaceti klukama na silvestra, že by šli hned spát. Upřímně nevím jestli jsme byli jediní a jestli jsme si dělali zase srandu z těch Kanaďanů nad mým pokojem, kteří můžou pít až od jednadvaceti. I když já taky legálně nepila. Beztak na nás zase bouchali ať jsme ticho.

Celý den se nesl v pochmurné atmosféře a my byli unavení (kdo by nebyl po třech hodinách spánku, ještě když celý večer prochlastal). Dostali jsme zjeba a to pořádnýho. Táta byl naštvaný. Zítra hrajeme čtvrtifinále, zase hned po obědě a prý nebudeme mít šanci ani proti Švýcarům kteří na tom nejsou dobře ani z poloviny jako my.

Za trest byli kluci celý den na ledu a večeře byla už v sedm, aby mohli v osm jít spát. Hádám že minimálně polovina kluků v těch osm fakt usnula, protože to co dnes zažili na tréninku by je unavilo i po osmi hodinách spánku a tím tuplem po třech.

V pondělí jsme se dostavili na snídani všichni na minutu včas. Oběhli jsme třikrát hotel a po rozcvičce se vydali na snídani. Byl raut a každý si přinesl aspoň trochu něco jiného. Asi v devět se šlo na led a byli jsme tam do půl jedenácté. V 13:30 se hraje a kluci vypadají docela fresh.

Na oběd byl burger a to docela pořádnej, takže po mně Tom čtvrtinu dojídal. V 11:15 jsme byli už zpátky na ledáku a šlo se na fotbálek. Po hodině hraní jsem si s klukama dala čtvrthodinovou protahovačku a po lehkém rozbruslení se šlo hrát.

Dvacet vteřin zápasu a už jsme prohrávali. (To jsme však ani my, ani Švýcaři netušili, co přijde pak). Měli jsme od nás velké očekávání po dvou zápasech, které jsme vyhráli s náskokem pomalu deseti gólů. A jelikož jsme nebyli spokojení s takovým ponížením které se nám dostávalo od Švýcarů, rozhodli jsme se ve hře čtyři na čtyři vyrovnat, Svozilovou nahrávkou na skórujícího Kulicha. Ve vlastím oslabení blížícímu se polovině třetiny, se Marcel v menším nájezdu rozhodl pro vedení našeho týmu. O dvě minuty později, jsme dali další branku. Nebo ne? Rozhodovalo se zda bude gól platit, protože jsme odsunuli branku a Hauser kotouč žduchl do brány svojí bruslí při brždění. PLATÍ!! Radost se rozplývala.

Další siréna oznámila začátek druhé třetiny a počínání českého týmu připomněl Švýcarům Jiříček. Kulich k tomu přičetl další povedenou střelu a vzniklo z toho 5:1. Poslední setiny vteřiny naší přesilovky ubíhali a Szturc vystřelil do branky další gól.

Se skóre 6:1 jsme se vrhli dodělat Švýcary. Když Čech vstřelil osmou (pro nás sedmou) branku turnaje, kluky to už nepřekvapovalo. Byla jsem však ráda, že se Alda už cítí po návštěvách u mě líp. Po slabé minutě jsme byli už zase u branky Švýcarů a Szturc opět skóroval. 8:1. V posledních vteřinách už se na to Švýcaři vykašlali a celý náš tým, jel obejmout Suchyho. Dnes chytal opět skvěle a zasloužil by si víc než to. Postupujeme do Semifinále a ukončili jsme Švýcarské působení na tomto MS. Jsme šťastní že postupujeme a uvidí se, proti komu a kdy nastoupíme.

Po zápasu jsme šli na pokoje a Tom se ke mně stavil. Skočila jsem mu kolem krku se slovy: "Dnes ti to šlo opět skvěle. Nemít tě v bráně, nejsme tam kde jsme teď." Usmál se na mě svým úsměvem s dolíčky. Je tak dokonalý. Ztrácím se v jeho krásných modrých očích a ten úsměv mi vždy potvrdí to, jak moc ho miluju.

Když se jeho hlas rozezněl pokojem, říkal: "Ten první gól jsem ale pokazil. Totálně zbytečně jsem si pokazil čistý zápas." Nadechl se aby pokračoval. Já mu však dala prst na rty a řekla jsem: "Netrap se tím. Furt si dokonalý a i kdyby jsme byli čtvrtí, i kdyby jsme teď s nimi prohráli, vždy tu pro tebe budu a vždy tě budu milovat stejně." Nechtěla jsem mluvit dál, ale kdybych chtěla nestihnu to, protože Tom překonal vzdálenost mezi našimi rty a užili jsme si sami sebe až do večeře. 

Když jsme na večeři přišli ruku v ruce a já ještě upravovala Tomovy vlasy, slyšela jsem od stolu: "U Hanky na pokoji asi probíhaly pořádné oslavy" "No to si piš" "Taky když chodí s tak dobrým gólmanem, ještě aby ne." Střídalo se jich hodně takže nevím moc kdo co říkal ale vím jistě že začal Danda. Všichni se na nás culili a my si nepřipadali ani trochu trapně. I tak jsem si neodpustila to, že jsem přišla za Dandou, zezadu ho chytla za bradu a když jsem mu hlavu zvedla aby mi viděl do očí prohlásila jsem: "Hele Dane, abych někdy nepocuchala vlasy tobě. A nemyslím to způsobem, jakým ráda cuchám vlasy Tomovi, ale ty víš jakou mám ránu v ruce že?" 

I přes to co jsem mu teď řekla, se začal smát a já taky. Postupně jsme se smáli všichni a já s Tomem jsem si už konečně sedla k večeři.