Hokejové prázdniny ✔️

Fitko

Když u mě byl Danda skoro dvě hodiny, rozhodli jsme se nezlenivět a jít si i trochu zasportovat. Takže vyšel z pokoje a měl v plánu si jít dát do toho svého něco na zapocení. Byl se Suchánkem na pokoji, protože brankáři musí držet při sobě a po asi deseti minutách, kdy už jsem i já byla ready, u mě zaklepal a šli jsme spolu do fitka. Jelikož jsem měla jenom kraťasy a sportovní podprsenku a venku nebylo zrovna teplo, půjčil mi svoji mikinu, aby jsem neletěla domů s chřipkou.

Po chvilce jsme dorazili, protože to bylo hned vedle hotelu ale vnitřkem tam vedl jen vchod pro personál. Hned po vstupu jsem po něm hodila mikinu a jakmile jsme vešli bok po boku do hlavní místnosti, strhlo se na nás několik pohledů. Dan se na mě usmál a já jen zmateně pohlédla na všechny ostatní. Potom jsme si nevím proč šli každý po svém. On šel za klukama a já se šla protáhnout. I když mi do toho nic nebylo, tak jsem celou jejich konverzaci s předstíraným nezájmem, celou dobu poslouchala a nevím jestli to jenom hráli a nebo fakt skočili na to že mě to absolutně nezajímá.

Budu sem psát jména jen abyste věděli, Hanka je ještě moc nezná.

Ryšavý: "Ale, ale, tady už se někdo honem seznamoval co?" Dan na to: "Známe se od dětství, bydleli jsme ve stejný ulici, je z Liberce. A co je na tom?" Svozil: "Jen že to jenom na kamarádství nevypadá" Opětoval s Ryšavým kulišácký pohled. Ryšavý: A já si myslel že ty už svoji milovanou máš, tak ne aby jsi ji podved" Král: "Hele a já si myslím že byste toho mohli nechat. Jsme jenom kamarádi a tak to i zůstane. A holku už půl roku nemám takže si to nech" Svozka: "Dane sorka ale prostě to tak vypadá" Král: "Nemám problém odejít, takže toho nechte."

S těmito slovy Dan ukončil konverzaci a šel ke stroji na opačné straně posilovny. Byl asi 10 metrů ode mě. Bylo mi ho celkem líto a já byla úplně blbá že jsem neřekla nic. Sice celou dobu cvičili a Ten pohled nebyl nejhorší ale to nic nemění na tom, že si asi nebude dobrý s někým něco začínat, aby si náhodou takto nedobírali mě. Jenomže nechci rozhádat tým a tak jsem zašla za Danem a řekla mu: "Hele Dane, já vás nechci rozhádat takže by bylo pro příště asi lepší být víc v klidu. Nechci mít na svědomí týmovou nepohodu." Ale ozval se Svozil: "Hej Dane fakt promiň my už se do toho plést nebudem a chcem aby jsme byli v pohodě. Takže dobrý?" Dan se na mě podíval a já s úsměvem kývla a dál jsem si hleděla svýho. Dan si to s klukama nějak ujasnili a dál jsem je nevnímala.

Bylo to celkem dobré a mohla jsem se soustředit. Teda dokud tam nepřišel Suchoš. Nevím proč, ale má na svědomí to, že se tu necítím úplně komfortně. Nevím čím to je. Jo přiznávám je hezký ale ne nelíbí se mi. Prostě mi způsobuje nervozitu. Jak kdybych ho znala ale zároveň nevím. Nedokázala jsem z něj spustit oči a Dana to asi dost vzalo protože se na mě dost divně koukal.

Už jsem byla celkem utahaná a navíc jsem se na nic než na něj nesoustředila. Ten hlas, úsměv, vlasy. A hlavně ty krásné modré oči. Počkat co to melu však mě ani trochu nepřitahuje. Nic na něm není dokonalé a hlavně se neví jestli si Danda kvůli němu vůbec zahraje. Už se mi ze sebe dělalo zle. A z něj taky. Bože nad čím jsem to promarnila hodinu v posilce. Stačí se protáhnout a už konečně vypadnu.

Po asi 10-to minutovém protahování jsem si vzala vodu a s letmým "Ahoj" jsem odešla. Pak už jsem za sebou slyšela jen pozdravy nazpět a jakmile jsem byla před východem, tak smích. Do té doby se ještě ani jednou pořádně nezasmáli. Aspoň ne tak, jako teď. Měla jsem dilema. Proč se smáli zrovna až jsem odešla a ne ještě když jsem tam byla? Mají ze mě snad srandu? Nevsadili se? V hlavě mi kmitalo spoustu otázek a já jen nevěděla jak to zastavit. Došla jsem do pokoje a už jsem chtěla vytáhnout nůžky, když jsem si vzpomněla na mamku. Jak ji vzalo že si ubližuju kvůli tomu co mi ON udělal a to že ho máma chtěla najít a bůhví co udělat, tak jsem to pouzdro zase zapnula a hodila do kufru. Nechci aby se mamka zase trápila. Mám už jenom mizející jizvy a tak to taky zůstane.

Byla jsem sama v pokoji a jenom jsem nevím jak dlouho seděla a hleděla do blba. Nemám chuť s nikým mluvit. Ani nevím co mě tak vzalo. To že jsem si vzpomněla na to jak všude vykládal moje tajemství která jsem mu s chutí říkala a pak se mi všichni smáli a šikanovali mě, protože jsem fakt věřila že spolu zůstanem, postavíme si krásnej baráček někde na kraji Liberce, budeme mít spoustu dětí, psa, dvě kočky atd..? Nevím co to do mě vjelo ale i když mám skoro hotovou psychologickou střední tak jsem nevěděla co mám dělat. Nakreslit na papír jak se cítím nebylo úplně nejlepší, protože bych musela otevřít to pouzdro ve kterém mám i nůžky a já mám nad sebou někdy stráty kontroly takže by to fakt nešlo. Když vtom mi do pokoje vtrhl nějakej kluk, že potřebuje psychologa.

Nezbývalo mi nic jiného než se vzpamatovat, vzít si pracovní deníček, otevřít to pouzdro ve kterým mám i ty nůžky, kontrolovat se a poslouchat s čím má daný kluk problém. Ještě než jsem začla, jsme se krátce seznámili a řekli si o sobě pár zajímavých věcí, jak nás to učili ve škole. Pak už jsme začali a já se po chvilce povídání začala soustředit na jeho a ne na svoje problémy. Byl to Aleš Čech.

Dozvěděla jsem se že je celkem v pohodě a že má ty klasický hokejový trable. Že ho bolí nohy a tak se bojí že ho trenéři nedají na hlavní pozice apod. Pak na mě vyvalil že je ale hrozně spokojený s prací Suchyho v bráně a že se cítí blbě když přemýšlí nad tím, že by na Suchyho nemohl být spoleh. V tom jsem se zarazila a nevěděla pár minut co mám dělat. Pak jsem se ale zkoncentrovala a z transu mě vytrhla myšlenka, že potřebuje pomoct tak ať se sakra začnu snažit.

Po asi dvou hodinách co jsme seděli naproti sobě na posteli, jsem mu doporučila na jednotlivé problémy řešení, napsala to na druhou stranu toho papíru na který jsem si dělala poznámky a dala mu to do ruky. Pak jsme si ještě chvíli povídali a on místo s ustaraným obličejem odešel s úsměvem. Jak já tento pocit miluju.

Ani jsem se nenadála a už byla večeře. Potkala jsem tam skupinu kluků z fitka jak se na mě svůdně dívají a bylo to celkem odporný ale já se dobře a konečně v klidu najedla a po zjištění toho, že mě zítra čeká led s tátou, taky brzo usnula. I když jsem uvažovala že si dám prášky na spaní...