Hokejové prázdniny ✔️

Překvapení...

Zavřela jsem dveře a jakmile jsem přišla za Tomem pobídla ho ať si sedne na postel a on tak učinil. Už jsem si chtěla podávat pouzdro, deníček apod. ale on mě za tu ruku chytil, ještě před tím než jsem ji stihla pořádně natáhnout. Jelikož měl krátké tričko, měl odhalené jeho žilnaté předloktí a já z toho nemohla spustit oči. Z hypnózy mě probral Tomův hlas: "Stalo se něco?" Já jen rychle zakývala hlavou, usmála se a řekla že ne. Pohled do jeho očí byl krásný a když jsme už asi dvacet vteřin drželi oční kontakt, pustil mi ruku a já začínala mít zvláštní pocit, že se možná stane to, čeho se obávám, tak jsem se rychle podívala jinam, zpátky na něj a řekla jsem: "Co že jsi potřeboval? Hádám že to nic k výslechu psychologa nebude."

Tom se mi zadíval hluboko do očí a odpověděl. "Nebude. Mám na srdci pár věcí a chci ti je říct." Podíval se na mě a pokračoval. "Jako první. Mám strach o Dana. Je hrozně nesvůj. Takhle ještě nechytal. Nevím ale možná by se sem měl stavit. Párkrát jsem se ho už snažil přesvědčit ale on říkal že ne. Nevím jak ho sem mám dostat. Pomůžeš mi?" Jeho hlas byl tak příjemný že jsem chvíli po tom co domluvil byla v transu. Pak jsem si to uvědomila a odvětila: "Samozřejmě. Taky pozoruji že s ním není něco v pohodě. Známe se od plenek, takže to poznám."

Tomovi se rozzářil obličej a já si všimla dolíčků které mu vyskočily. Proč má sakra většinu věcí které mě přitahují.

Po pár sekundách skoro-hrobového ticha znovu zazněl prostorem jeho krásný hlas. "Za další. Hrozně se mi líbí tvůj styl cvičení a i když to asi vyzní trochu divně, máš krásnou postavu a na to že jsi holka, i docela dost svalů." Na chvíli se zasekl a když si všiml mého tázavého pohledu, pokračoval: "Prostě se tě chci zeptat jestli bych si s tebou nemohl čas od času chodit zacvičit do fitka, zaběhat a nebo že bys mi napsala cvičební plán nebo tak něco." Já se usmála a k přikývnutí dodala "Není problém, s tebou se mi bude dobře trénovat" Proč jsem to řekla? Dřív přemýšlej pak mluv.!

Na Tomovi bylo vidět že je šťastný a já za to byla ráda.

"Jo a pokud mě ještě nic dalšího nenapadne, tak bych ti chtěl říct tu zatím plánovanou poslední věc." Další chvilkovou pauzu si neodpustil a já začala slyšet svůj tlukot srdce víc intenzivněji než normálně. "S klukama jsme se ve fitku po tom cos odešla bavili o tom, jestli by sis s s náma nechtěla někdy zkusit zahrát. A ještě že se bojíme toho že s náma nepoletíš do Halifaxu. Jak to vidíš?" Uf! Spadl mi obrovský šutr ze srdce a já ze sebe vysoukala odpověď. "Hele nevím jestli se už cítím na ten led ale do Halifaxu určitě pojedu. Je to kvůli škole atd.. To by bylo na dlouho" Když v tom mě Tom přerušil slovy: "Já mám čas a mám pocit že ty na spěch taky nemáš. Takže pokud ti to nebude nekomfortní, klidně spusť. Rád se o tobě dozvím něco nového."

Nevěřím vlastním uším. Vážně se o to někdo zajímá a vypadá to tak že ne ze slušnosti ale reálně? Úsměv co se mi očividně objevil na rtech mi opětoval a já spustila.

Vyprávěla jsem tam dost dlouho. Vlastně jsem mu převyprávěla celej svůj život v kostce a nemyslím si že jsem se moc krátila. Bylo to až moc otevřený a já nevěděla proč mi to dělalo dobře. Sedět tu naproti krásného kluka, který mě začíná přitahovat. Takhle dobře jsem se necítila ani s Dandou a to už je co říct.

Asi po půl hodině jsem dovyprávěla a měla jsem sucho v krku takže jsem se chtěla natáhnout pro vodu ale Suchy mi ji podal. Bezhlasně jsem mu kývla jako poděkování a asi půl minuty jsem pila.

Po půl minutě jsem se konečně nadechla a hlasivky mi dávaly dost jasně najevo, že teď vypověděly služby na čtvrt hodiny plynulého mluvení minimálně.

"Wow" ozvalo se najednou a já se pomalu až lekla. Suchy se usmíval a na očích mu bylo vidět že celou dobu poslouchal a nepřestal dávat pozor po pěti minutách vyprávění. "To bylo něco a musím se přiznat, celou dobu jsem dával pozor." Když se na mě podíval a všiml si toho že jsem fakt šťastná usmál se naplno.

Cítila jsem se neskutečně uvolněně. S tímto člověkem jsem se cítila tak skvěle. "Megabomba" řekla jsem nahlas a neuvědomila jsem si to. Na tázavý pohled Suchánka jsem nedokázala najít správná slova. Začala jsem panikařit a on si toho asi všiml. Nesnáším stresové situace a tahle přesně jedna z nich byla. Tep 200. Znovu. NE prosím ne. Po chvilce přišlo očekávané černo.

Tipovala bych si že uběhlo tak 10 minut a já se konečně probudila z asi polospánku. Suchy byl dost vyděšený a já se mu popravdě nedivila. Když jsem se posadila, chtěl začít mluvit ale já ho zastavila. "Co s-" "Ne. Promiň že to tak řeknu ale neptej se, nebo ti nic neřeknu." Suchy zavřel pusu a poposedl si. "Prostě nezvládám stresový situace. To co se stalo před chvílí. No. Nevím jak to vysvětlit ale ztratila jsem slova. Nevěděla jsem co mám říct a tak jsem se z toho sesypala." Mluvila jsem tam asi pět minut o tom co se mi děje a na konci jsem dodala: "Jo, taky nechápu jak můžu být na psychologické, když si sama nedokážu srovnat co chci.

I když je to k neuvěření Tom odpověděl: "Já to chápu." Jen z této jeho stručné odpovědi jsem pochopila všechny směry myšlenek které z toho měly proudit a tak jsem pusou naznačila "děkuju" a opětovali jsme si úsměvy. Cítila jsem pocit pochopení. Konečně..