Hokejové prázdniny ✔️

Švédi

Dnes hrajeme se Švédy a kdyby včera nedošel ten Jirka, asi bych to dneska nedala.  Měla jsem chuť dojít až na zápas a nevidět Toma co nejdéle ale nešlo to, protože jsem dneska měla být s klukama skoro celý den. Zápas začíná o půl druhé a do té doby mám dělat s klukama úplně všechno. Dopoledne jsem je měla rozcvičit rozběháním a pak je vzít na led. 

A tak se i stalo. Na snídani jsem seděla s trenéry, protože bych to se Suchánkem u jednoho stolu asi psychicky nedala. Kulda mě včera asi polovinu večera utěšoval aniž by věděl důvod, proč jsem tak na dně a dnes se se mnou bavil. Při rozběhání jsme běželi nějak spolu a zbytek party byl i s Tomášem někde za námi. Dali jsme si kličkovanou uličkami Halifaxu a doběhli jsme k leďáku. Tam jsem klukům dala soutěž o to, kdo si doběhne pro vybavení na hotel dřív o pomocnictví během tréninku. 

První doběhli Šalé s Brabencem a tak mi pomohli oni dva. Počkali jsme ještě na ostatní a u rozcvičky jsme se střídali ve vymýšlení cviků my tři. Pak se šli převléct do vybavení a do deseti minut už bruslili.  

Tomovi to chytalo tak napůl. Polovina střel mu proletěla, ale druhou polovinu vychytal skvěle. Ale aby takhle chytal i se Švédy nemůžu dopustit a táta by to dával za vinu mně.

"Suchánku!" Zakřičela jsem a on se otočil. "Pojď sem!" Otočil se zpátky a začal znovu chytat. ON MĚ NORMÁLNĚ IGNORUJE! Nevím jestli mě táta pochválí když to pokazí v zápase. "Tomáši ihned sem přibrusli nebo si dneska nezahraješ!!" Zakřičela jsem to víc nahlas než jsem plánovala a hodně kluků to vyvedlo z míry. Tomáš přibruslil a já spustila: "Hele. Co to s tebou je. Jak to chytáš. Buď se začneš snažit a nebo si dnes fakt nezachytáš!" "Ty, se mě ptáš co mi je?" Vyjel po mně a já fakt už nevěděla co mám dělat. Omluvila jsem se mu dost jasně, ale asi mu to nestačilo. A ještě to "Ty" řekl tak odporným tónem.

"Ty mi nedokážeš odpustit i když jsem ti vše jasně vysvětlila a budeš mi za to ještě nadávat?!" "Já nemám právo vyjádřit to, že mi něco vadí!? " "To že žárlíš není můj problém!" "Já žárlím protože tě miluju Hanko!" Skoro všichni kluci se divili. Jediný kdo ne byl Danda a Jirkovi asi došlo, proč jsem měla depku. "Jo a to mi říkáš po tom cos mě nechal probrečet celý večer? A jestli si myslíš že tě podvádím tak mi asi dostatečně nevěříš!" Znovu mi začaly téct slzy do očí. "Ani si nedokážeš představit jak mi to ublížilo. To mi fakt nevěříš ani po tom co jsem ti to se strachem šla říct až na druhou stranu města na stadion? Dan je fakt fajn a i pokud mi tady teď řekneš že se mnou nechceš už být protože jsem s ním nejlepší kamarádka, tak s ním stejně nezačnu chodit. Nikdy bych s ním nebyla protože mám tebe a furt bych tě milovala stejně. Tak to konečně pochop a zkus mi odpustit a jemu taky. Vždyť jsme ti nic neudělali" už jsem nemohla. A Tomovi asi došly slova. Podíval se na mě, sklopil hlavu a řekl: "Promiň..." Nevěděla jsem proč se tak moc hádáme kvůli maličkosti. "Dokončete to tady sami, pouklízejte a za nejpozději dvacet minut buďte v jídelně." řekla jsem už docela klidně a odešla. 

Trénink skončil zajímavě a šlo se na oběd už v půl jedenácté, protože se za tři hodiny hrálo. S Tomem jsme byli v divné situaci...

Po tradičních věcech započal zápas a první třetina proběhla bez gólu. Kluci dostali v kabině menšího sprda, protože už to asi dvakrát malém byl gól.

Ve druhé třetině to začlo. a po třech minutách se nám podařilo uniknout z našeho pásma. Hauser nahrál Jiříčkovi a ten vstřelil gól! Panovala radost, do té doby než Hamara netrefil přihrávku od naší brány a Tomáš neměl šanci to chytit. Vyrovnali to... O minutu později Švédi dali Tomovi další gól. Dávají mu zapeklité rány a nebo se jen nemůže soustředit? Nevím. Respektivě zbytek třetiny byl bez gólů. V kabině byl táta hodně namotivovaný, aby kluci srovnali. Přece jen jde o body. K Tomovi měl jen aby pokračoval tak, jak do teď ale aby zkusil nepropustit už nic. Hlavně teď ne, když se kluci pokusí srovnat. Tam mi přišel v pohodě.

Třetí třetina započala s jedno-gólovým náskokem soupeře a kluci museli srovnat a nejlíp jim tam potom vstřelit ještě jeden. A oni to dali. Teda polovinu z toho. Jirka Ticháček se toho úkolu zhostil a šest minut před koncem vstřelil do sítě nečekanou střelu. Dál jsme náskok nenavýšili což byla docela škoda, ale následovala pauza a potom začne prodloužení. Táta vysvětloval taktiky a vybral sestavy na hru 3 na 3.

Mohlo to začít a taky že začlo. zbývaly poslední tři minuty a my už na střídačce věřili, že budou nájezdy. Ale nestalo se, protože jeden ze švédů vyjel na naši branku, předstíral že nahraje, ale puk si nechal. Využil perfektně situace a nám se zapsala první prohra.

Tribuny (až na České fanoušky) jásaly a Švédi taky. Mrzelo nás to, ale měli jsme se z čeho poučit. V kabině táta byl zklamaný, stejně jako my všichni, ale nijak obzvlášť nevyváděl. Doufal a taky pevně věřil že tohle byl první a poslední zápas který jsme tady na tomhle šampionátu prohráli. Na Toma se nezlobil, protože chytal skvěle jako vždy, ale mohlo to být o procento, dvě lepší..

Večer se za mnou stavilo pár kluků. Hamara na tom byl asi nejhůř, protože blbě přihrál a tím pádem to podle něj- , radši cituji: "Totálně jsem to pojebal. Kdyby jsem nehrál jako kokot, dopadlo by to líp. Já blbec jsem si myslel, že přihraju fakt dobře, ale nahrál jsem tomu dementovi přímo na hokejku. Chudák Suchy. Musí si myslet že to byla jeho chyba, že by měl chytat líp, ale můžu za to já." Nevěděla jsem jak mu pomoct protože jo, byla nám ta přihrávka na hokejku soupeře osudná, ale i tak kluci nejen dnes předvedli dobrou práci a dávají jiskru tomu, že by český hokej mohl mít do budoucna velké naděje.

Po půl hodině klidu jsem si myslela, že už nikdo nepřijde, ale očividně neumím předpovídat budoucnost. Z koupelny jsem zakřičela: "Dále a už běž rovnou na postel!" Donutilo mě to si pohnout a tak jsem si neprojížděla ig, ale vyplivla jsem pastu z úst, umyla jsem kartáček a šla do pokoje, kde na posteli seděl, "Aho- čau." Samozřejmě že to byl Tom že mě nenapadlo že tu nebyl. "Hele já vím že to mezi námi teď není nejlepší, ale potřebuju psychologa a to dost nutně." "No dobře." Popadla jsem odložený deníček s propiskou, napsala jsem tam jeho jméno a mohlo se začít. 

Mluvil o dnešku a byl z toho dost na dně. Jediné s čím jsem ho dokázala uklidnit byl ten Tom Hamara. I tak si to zazlíval.

Bylo mi až nepříjemné vidět jeho rty bez možnosti je políbit hned jak by se mi chtělo. Když jsem se nad tím zamyslela, bylo mi na nic a najednou jsem ty rty před sebou neviděla. Tiskly se mi na ty moje a byl to krásný polibek. Protože mi dal ruku lehce nad zadek, tím pádem jsem se prohnula hned, jak se ke mně naklonil. Asi doufal že se to povede a stane když vytáhl nám oběma známý pytlík. Pak je vám to asi jasné. 

Omlouvám se že jsem včera zapomněla vydat část. Zapomněla jsem že je pondělí