Hokejové prázdniny ✔️

Lotyši

Poobědvali jsme a kluci šli na led. Tentokrát jsem šla zároveň s nimi a návštěvy kabiny během převlékání nevím jestli litovat. Kvůli pohledům na jejich krásná těla jsem si to užila ale ten smrad nekomentuju..

Měli trénink a já je pozorovala tentokrát ze střídačky. Pár kluků tam nebylo ale i tak to byla sranda. Na střídačce si kluci co nebyli na ledu, dělali srandu z těch co hráli. A pak naopak ti co přijeli z těch co odjeli na led. Za námi na tribuně seděli Šatný Šalé a Šapovaliv. Jo tahle trojce kterou jsem poznala. Neměli trénovat, protože jim to nakázala fyzioterapeutka.

Šatný si ze mě dělal občas srandu ale nikdy to nebral nijak vážně a já taky ne. Chvíli jsem nedávala pozor na kluky na ledu a povídala si s trojicí kluků na Š. Když v tom se ozvala větší rána a Tom byl na ledě schoulený v klubíčku a táta kývl na Šatného který se bleskově odebral do šatny.

Suchy s pomocí kluků dokulhal na střídačku a sedl si přede mě. Ošetřovatel mu sundal výstroj až tam byl jen v dresu.

Krvácelo mu koleno! Podal si dezinfekci a já cítila jak ho to muselo bolet. Chytla jsem ho za ramena a v okamžiku se mé pravé ruky dotkl. Stříkl mu tam dezinfekci a v tu chvíli mi Tom ruku zmáčkl.

Po asi pěti vteřinách povolil a lékař mu to začal omotávat obvazem. Potom se na mě Tom otočil pokývl hlavou a rekl: ,,Díky." Já jen kývla.

Zbytek tréninku už měli kluci pohodovější. Tomáš si se mnou povídal a komentoval hokej který se hrál a už ho netrápila noha.

Asi v půl páté se šli kluci protáhnout a kdo si nevěděl rady, tak jsem jim pomohla. Trenéři vybrali hráče co budou hrát, aby nenasadili největší esa v rukávu a já jim trošku pomáhala.

Potom jsem šla pro kluky do kabiny a šli jsme v pět hodin ze stadionu.

Před tím než jsme šli na hotel, nám táta oznámil, že večeře bude v šest, aby si kluci pak dali ještě lehké rozbruslení a šlo se na Lotyše.

Pak jsme se vrhli do pokojů a já šla mezi třemi brankáři. Je s nimi fakt sranda.

Teď jsme měli cca hodinu klidu a já si ji užila. Tentokrát se ke mně kluci nenahrnuli, takže to bylo fakt klidné. Četla jsem si Navždycky. Ta knížka ne skvělá.

Po asi pěti nebo šesti kapitolách jsem uslyšela jemné zaklepání na své dveře a když jsem zavolala ,,Dále", po zvuku otevření dveří jsem uviděla Suchyho hlavu.

Na jeho obličeji se rozepínat úsměv a pokud mám na něco slabost tak je to úsměv hezkých kluků. A ještě když On má dolíčky. Řekl: ,,Už je večeře jdeš?". Já jen kývla, dala si záložku do knížky, nechala ji ležet na posteli a šla.

Přemluvila jsem Taťku abych mohla sedět s kluky už natrvalo a on to dovolil! Šla jsem ke klukům se smutným výrazem, abych si z nich udělala srandu, že to nejde. Začala jsem: ,,Hele klici mně je to hrozně líto, ale.." Začala jsem se usmívat a veselým hlasem dodala: ,,Táta to dovolil!"

Kluci se usmáli a Tom už odsouval prázdnou židli vedle něj. Já si s opětovným úsměvem sedla.

Hodinu po večeři se šli kluci co hráli rozcvičit a já u toho bohužel chyběla.

Táta za mnou přišel asi půl hodinku před zápasem na pokoj a v ruce měl volňásek. ,,Ty sis myslela že se nebudeš koukat?" Řekl a mně se objevil úsměv na rtech.

Do pěti minut jsem seděla na tribuně a sledovala přicházet malé skupinky lidí. Po chvilce za mnou přišel Suchoš a měl dva pytlíky bonbónů. Jeden po mně hodil a druhý si rozdělal. Prvně byl řadu nademnou a pak přeskočil vedle mě. Povídali jsme si a po pár minutách se objevovali další kluci co nehráli.

Zápas začal a kluci parodovali Kanadského komentátora. Smích nás přešel po tom co jsme začali po ani ne pěti minutách prohrávat 0:1. Celou dobu byl zápas vyrovnaný a třetí třetina vládla v našich barvách. Kluci bravurně otočili na 3:1. A pak už bylo u nás na tribuně zase veselo.

Po zápase mě kluci nechtěně zatáhli do kabiny a když už jsem tam byla, nemohla jsem odejít. Trenéři měli docela špatnou náladu a klukům poměrně nadávali. Jo docela nám to nešlo no.

Druhý den byla pro naši partu (Kromě Dandy bohužel) další pohodka. Byli jsme v posilovně a po finálním protažení jsme se vrhli na pár koleček kolem hotelu. Čtyři poklusem a jedno krokem. Pak jsme zamířili na oběd a po obědě jsme každý šli k sobě a kupodivu mně nikdo nevyrušoval.
I když by mi přítomnost Toma vyhovovala...

Takže. Chtěla bych se mooc omluvit že zase dlouho nic nebylo. Neměla jsem důvod psát a teďka stanovím režim. Díly budou vycházet každé pondělí a někdy, pokud budu stíhat i třeba v pátek. Děkuju za doteď skvělé ohlasy a vracím se!! <33