Hokejové prázdniny ✔️

Poslední chvíle+Epilog

A je to tady. Chvíle na kterou se tak netěším. Poslední chvíle které strávím s partou, kterou už nikdy neuvidím celou pohromadě. Hráli tak skvěle. Smutek už trochu opadal, ale nevěřím že by někdy spadl úplně. Ten smutek tu bude pořád. Ale pro celý národ je to velký úspěch a bude to pro nás stříbro s příchutí zlata. Navždy budu vzpomínat na ty všechny zážitky tady. Navždy. Budou mi chybět a já už teď vím, jak strašně moc. Za ani ne půl roku je tu dospělé MS a já tak moc doufám že si tam někteří zahrajou. Taky bych jim to přála.

Po snídani se šlo balit a já si v hlavě přemítala celý pobyt tady a když jsem si odnesla kufr ke dveřím a vrátila se zpátky do pokoje, vybavilo se mi vše. To jak jsem tu s Dandu byla po zjištění toho, že tu je a já ho vidím po tak dlouhé době i když je ze stejného města, to jak tu byla několikrát celá naše parta, to jak mi sem chodili kluci pro rady, to jak jsem tu se Suchym vše prožívala, i to, jak jsem se tu pořádně opila a ze silvestru jsem si nic moc nepamatovala a všechny další úžasné chvíle. Teď to bude pryč a už nikdy je spolu pohromadě neuvidím.

Celý den utekl tak rychle i když bychom si všichni přáli, aby zrovna tento den, byl nejpomalejší. A už tu byl večer a čekal nás dlouhý let zpátky domů. Seděla jsem s Tomem a po chvilce co jsme vzlétli jsem usnula a typla bych si že on taky. Když jsem se vzbudila, začli jsme přistávat a To vzbudili i Toma. Na mobilu se mi to přeplo na čas v Evropě a bylo 15:30. Přesně o hodinu míň než ten čas kdy jsme odlétali. A bylo to tu. Začala jsem brečet, protože mi došlo že je fakt už úplný konec. Kluci budou tak dva týdny v Česku a pak už se rozjedou zase do světa. Je mi to tak líto

Tom mě obejmul. Asi nejvíc jak v tu chvíli dokázal, protože jsme přece jenom seděli furt vedle sebe. Dal mi pusu do vlasů a řekl: "Neplakej princezno. Klidně poletím zase dalších šest hodin z Ameriky jen pro to, abych tu pro tebe byl kdykoliv budeš potřebovat." Nemohla jsem na to nic říct, protože to nešlo. Byla jsem v koncích a to i když jsem psycholog a měla bych si umět poradit.

Přijeli jsme domů a táta za mnou přišel do pokoje s menším nápadem...

EPILOG

Uběhly dva měsíce od příletu z MSJ a já si zase balila kufr do Kanady. Během těch dvou měsíců, jsem si napsala všechny zkoušky a dodělala vše až do konce školního roku abych měla prostor jet za Tomem. Ví že přijedu ale neví že dnes. Dnes v 20:30 (v Kanadském čase 14:30) hraje zápas a chytá on. Vše máme domluvené s jejich hlavním trenérem. Sedla jsem na letadlo v 10:30 a byla připravená odletět.

Po příletu mě na letišti (Kanadský čas 11:30) čekal jeden z fyzioterapeutů jejich týmu a odvezl mě na hotel do jeho pokoje. Musela jsem si sice zaplatit vstupenku na zápas, ale měla jsem dokonalého "taxikáře". Pomohl mi s kufrem a dovedl mě na stadion.

Po zápase který jsme vyhráli jsem čekala před kabinou a jakmile mě Tom uviděl spadla mu brada. Začal se usmívat a po dvou měsících jsem viděla ty jeho krásné dolíčky a i když byl zpocený, skočila jsem mu kolem krku a poté jsme se začali líbat.

Na tohle jsem čekala ty nejdelší dva měsíce jaké jsem kdy zažila.

Asi si dokážete představit co se dělo tu noc na hotelu.

...Zbytek příběhu, jestli se rozešli, nebo zůstali spolu, jestli se vzali, jestli měli malé Tomíky a Haničky, jestli spolu byli i za 20 let, jestli spolu vydrželi aspoň do konce sezony nebo ne, si můžete domyslet sami a je to jen na vaší fantazii.

Takže. Tady je konec příběhu. Chtěla bych vám všem moc poděkovat za podporu kterou jste mi tady vyjadřovali skrze hlasy. Velké poděkování taky patří tvůrkyni příběhu na tomto odkazu https://www.wattpad.com/story/330435756-say-you-won%27t-let-go ,protože bez ní by tento příběh nikdy nevznikl. Takže bych vás chtěla poprosit, abyste ji šli podpořit. Pokud se vám tento příběh líbil a chtěli byste další podobný, byla bych ráda za zdělení v komentech. (Můžete taky kouknout na ten příběh v odkazu, protože se od tohoto mého moc neliší) Ještě jednou DĚKUJU MOC!!!