Hokejové prázdniny ✔️

Hokejové zakončení roku

Tentokrát jsem se vzbudila s přítomností Toma vedle sebe. Byli jsme v obejmutí a zakrytí až po uši. Z jeho těla sálalo teplo a bylo to úžasné. Obejmula jsem ho ještě pevněji než doposud a v tu chvíli jsem dostala pusu do vlasů. "Dobré ráno princezno." Ozvalo se zeshora a  já ho obejmula ještě silněji. Byli jsme fakt v pevném objetí. Do pokoje vrazil totálně zmatený Danda a řval: "Hele já vím že to máte těžké ale vím, že šel naposledy a včera sem a nevrátil na pokoj takže doufám že jsi ho nezabila protože-" Pak si nás všiml jak se smějem a pak si asi trošku všiml toho oblečení všude kolem a řekl. "Jo aha chápu-" a zmizel stejně rychle jako přišel.

Dnes dopoledne máme úplné volno a až odpoledne mám jít (zase já) s klukama do fitka. Když jsme se sobě podívali do očí, do zad mu svítilo akorát vyjité sluníčko a tím pádem si sám sobě házel stín a jeho oči svítily jako dvě hvězdičky uprostřed prázdného tmavého nebe.  Políbila jsem ho a on začal spolupracovat. 

Měli jsme přece volné dopoledne a museli jsme toho využít. Ovšem jsme u sebe neměli teď žádný pytlík takže jsme nemohli riskovat děcka a nechali si na sobě aspoň spodní prádlo.

Je pátek ráno. Zítra hrajeme s Německem poslední zápas v základní skupině. Pak se bude hrát o postup. I když o ten se hraje ještě teď. Moc jsme Němcům nedávali naději na výhru, ale i tak se kluci musí připravit a to pořádně. Hodně z nich si stěžuje že už je všechno bolí a podobně.  Nemůžou ale přestat hrát uprostřed zápasu a říct si že je bolí nohy, že to už nemá cenu. 

Nic moc se nedělo a tak se přesuňme na sobotní ráno. Pár slovy by se to dalo popsat jako ráno plné naprostého, nesnesitelného chaosu. Hrajeme zase v 13:30 a všechno se kazí. Máme skluz ale extrémní. Ranní rozběhání mělo půlhodinové zpoždění, protože se kluci loudali, dnes až nezdravě moc. Hned jak přišli jsem jim (pokud by se tomu tak dalo říct) trochu vynadala a místo toho abychom běhali od osmi do devíti, jsme museli logicky běhat o půl hodiny víc.

Dostala jsem za úkol je pak hned přivést na led a byli jsme tam s desetiminutovým zpožděním, ale tátu to nijak nerozhodilo. Věděl že dnešní zápas nemáme šanci prohrát a kluci tomu taky trochu věřili.

Dali si opravdu lehké rozbruslení a v 11 už museli na oběd, aby stíhali. Na oběd se nemohli přejíst ale zase nemohli mít hlad. Dali si teda podobné porce a vyrazili zpátky na stadion. Bylo 11:40, když začínali s tradičním fotbálkem a skoro po hodině se šli oblékat a rozbruslit. Půl hodinu před zápasem ale museli zmizet, kvůli přípravě ledové plochy a následovala tátova obvyklá motivační řeč. 

A už to začalo. Tribuny byly plné Němců, ale nás to nevyvedlo z míry. V bráně klasicky Tom a Danda připravený na střídačce v plné zbroji a kšiltovkou od CCM s kšiltem dozadu. Šatný kvádro samozřejmě. Po pěti minutách klidu, otevřel Špaček skóre zápasu a pomohla mu v tom naše přesilovka. Zavládlo dlouhé ticho ale naši kluci - konkrétně Szturc - to tak nenechali a ticho rozhlučnili.

Druhá třetina začala hodně klidně, ale klukům se to v polovině přestalo líbil a tak jsme jim pocuchali kadeře třetím - Chmelařovým  - gólem. Po následných třech minutách klidu se nám to vymstilo a jeden z Němců ošálil Toma a vstřelil mu tam gól. Tribuny se rozezněly pod jásajícím davem Německých fanoušků. Ale ani to nám nezabránilo od toho jim dát ke konci této třetiny další gól, tentokrát od Rýši. A jelikož jsme nebyli spokojení s rozdílem tří gólů, navýšili jsme na 5:1 a o tuhle akci se postaral Petr Hauser. V kabině jsme se smáli Němcům, protože jsme pochybovali že by to dokázali otočit, když mají v bráně drátěný plot a my betonovou stěnu.

Poslední dvacetiminutovka započala s nádechem českých barev. Po tom co se 5 minut stále nic nedělo, Chmelař vstřelil šestou branku. I když jsme dneska už tolikrát skórovali, radost byla stále stejná. A ani nám nevadilo že máme v tribunách méně fanoušků. Ale i tak nám to bylo líto. Ovšem nám smutek dlouho nevydržel, protože Ryšavý dal další gól asi o patnáct vteřin později. I když už to vypadalo, že se nic nestane, dvě a půl minuty před koncem se Ticháček rozhodl zvýšit a tak se i stalo. Vstřelil poslední gól v zápase a tím pádem jsme vyhráli 8:1.

Při hymně Tom pozdravil maminku a myslím si že na něj bude hrdá.

Dohráli jsme asi v 16:30 a na hotel jsme se vrátili asi za třičtvrtě hodiny, kvůli protahování. Měla jsem ho sice na starosti já ale dnes jsem si to užila. Kluci byli šťastní a šlo to s nimi samo. Šli jsme kolečko kreativity (že jsme se protahovali že každý vymyslel cvik pro ostatní) a vymýšleli někdy úplné blbosti ale vypadalo to, že to nikomu nevadilo. Stála jsem vedle Toma a povídali jsme si. I když na nás pár z nich furt divně koukalo, neřešili jsme to a i tak jsme si povídali dál. 

Hned po protahování jsme se vydali na večeři a dnes byly špagety. To bodlo. Miluju italskou kuchyni a špagety jsou dokonalost. Nevím jestli v kuchyni kouzlí, ale pokud by mi řekli že ne, asi bych jim nevěřila. Pokud se ptáte proč, TY ŠPAGETY BYLY BOŽSKÉ! Kluci si o mně asi museli říkat bůhví co, protože jsem si nesla už podruhé přidané. Měla jsem hlad jako vlk, protože jsem toho na oběd moc nesnědla. Byla houbovka a já mám alergii. Když táta oznámil že máme večerku po půlnoci, všichni jsme se na sebe usmáli. 

Nenápadně jsme předstírali, že jsme unavení a vydali se "spát" na pokoje. Každý jsme měli na pokoji chlast a všem je jasné co se dělo. Všichni si vzali přidělený balíček sladkostí na dnešní den a celá naše parta se shromáždila u mě. Hráli jsme flašku. Pravda nebo úkol samozřejmě. I když úkoly byly spíš na panáky. 

Já, Svozka a Kulich jsme pili pořád. A když říkám že pořád, tak POŘÁD. Měla jsem v sobě odhadem tak flašku a půl vína a Standa s Jirkou na tom byli podobně, Tom Hamara se opil (prý) asi nejmíň. Mám pocit že nám trenéři hroozně věřili že jsme šli spát, protože jsme byli jak myšky. 

Asi polovina party spala na posteli a druhá různě po pokoji.

Omlouvám se ale teď v pondělí a v pátek nevyjdou díly. Budu odjetá na táboře kde nejsou mobily.