Cesta ke štěstí

10. Musíš odletět

Adam seděl v zázemí a od práce ho vyrušila hádka kousek od něj. Anna ho naštěstí varovala, že k něčemu takovému může dojít. Její otec si očividně hodlal prosadit svou a on se zděšením poslouchal jak je na ni hrubý. Stoupnul si do dveří, aby mohl když tak zasáhnout, Anna si ho všimla a zdálo se, že ji to uklidnilo. Hádka už totiž nabrala docela grády. "Já nikam nepojedu, kdyby jste mě někdy poslouchali věděli by jste, že mě ta škola nebaví a nezajímá mě. Já pracuji tady a ty se s tím musíš smířit." "Tak to teda ne, ty do té školy odletíš. Sice už není začátek semestru, ale to se vyřeší sponzorským darem a ty si jen doděláš zkoušky. Nedovolím, aby jsi zničila všechno co jsme naplánovali." "Sakra ty mě vůbec neposloucháš, teď jsem tady a šťastná, konečně dělám to co mě baví. Mimochodem posloucháš se vůbec? Pořád je to o tom, že vy jste naplánovali a mě jste se ani neobtěžovali zeptat. Hlavně že ty babičce lžeš, že chodíš na golf a místo toho chodíš za strejdou." "Co to sem sakra taháš, říkám ti, musíš odletět a to i kdybych tě tam měl dotáhnout za vlasy. Chápeš jak moc to celou rodinu zničí, tohle tvoje chování?" "Tati poslouchej se chvíli, mluvíš pořád jak to ublíží Vám, jak to ublíží celé rodině. Jenže ani jednou jsi nezmínil jak celou dobu ubližujete vy mě." Adam už měl chuť zasáhnout, ale nebylo to potřeba, protože Eduard Novotný naštvaně odešel. Naprosto nechápal jak může přehlížet přání vlastní dcery. Sid se udělalo zle, nechápala kde se to v tátovi bere. Když přišel měla trochu strach, ale věděla, že Adam je v zázemí. Když si stoupnul do dveří uklidnilo ji to. Prostě na ní měl takový vliv, jeho přítomnost jí poskytovala pocit bezpečí. Tyhle střety asi teď budou jen horší a horší. Adam pomohl Anně si sednout v zázemí, byla trochu bledá. "Nechceš něco přinést?" "Ne děkuju Adame, to bude dobrý, jen jsem úplně nečekala, že bude pořád vyvádět tak moc." S tím musel Adam souhlasit, její otec doslova zuřil.

Taky ho napadlo kolikrát od doby co to zjistil už musela tohle snášet. "Já musím jít do Madagaskaru se podívat na želvy, můžu tě tady nechat samotnou?" "Určitě jo, za chvilku to bude dobrý a promiň, že jsi to musel slyšet." "Jediný kdo by se měl za něco omlouvat je tvůj otec, rozhodně ne ty." Sid byla Adamovi opravdu vděčná za pochopení, taky na něm bylo vidět, že ho ta výměna názoru zasáhla. On který o rodiče tak tragicky přišel, hodně špatně chápal tátovo chování. Adam šel do pavilonu a po cestě měl možnost se uklidnit. Kdyby neslíbil Anně, že se do toho nebude plést moc rád by jejímu tátovi jednu vrazil. Možná se její táta časem uklidní, ale jestli teď její babička zjistí pravdu, zažije asi Anna něco moc ošklivého. Anna mu taky svěřila, že se nejvíc bojí, že babička stopne financování pro zoo. To ji opravdu moc trápilo a jak sama řekla byla odhodlána, to zkusit utajit tak dlouho jak bude potřeba kvůli přestavbě pavilonu hrošíků a úpravě výběhu žiraf. To podle informací od dědy bude trvat ještě alespoň dva měsíce, pak bude mít zoo peníze na účtech a už nebude nic hrozit. Samozřejmě dlouhodobá smlouva na skleněné figurky byla taky v ohrožení, ale to byla parketa Annina otce. Pokud ho dokáže uklidnit a on pochopí jak je tu šťastná zachrání i to. Adam se za pár dní o Anně dozvěděl možná víc i než věděla její spobydlící. Opravdu si začínal uvědomovat jak je mu v její přítomnosti dobře.

Sid se dala dohromady a vrhla se na krmení želv v zázemí. Naštěstí sem teď nikdo nepřišel, protože jinak by si její stav naprosto neprávem odnesl Adam. Byla mu vděčná, jeho přítomnost jí pomohla tátovi víc čelit. Taky se chtěla někdy během pár dní stavit za strejdou. Ten zastával neutrální postoj, ale vždy jí vyslechl a hlavně začínala mít pocit, že je víc na její straně. Už roky přemýšlela jak moc ošklivé to bylo mezi ním a babičkou, když se rozhodl jít za svými sny. Teď mu zřejmě ona připomínala tohle období a možná i proto začal být víc na její straně. Adam ten jí byl neskutečnou oporou, za těch pár dní mu řekla víc, než Viky. Ta se teď zabývala Petrem a tím jak to spolu mají, podle ní byl nápad s Alex úplná kravina. Rozhodně by mu měla říct spíš pravdu, než další a další lži. Jenže byl to její život a ona si fakt uměla dokonale šlapat po štěstí. Teď taky přišel Adamův děda. "Dobrý den Aničko, jen se chci zeptat jestli je tu všechno v pořádku." Sid se na něj usmála, bylo vtipné jak se pořád všichni ptali jak to tu zvládá. "Všechno je v naprostém pořádku a pokud hledáte Adama šel do Madagaskaru." "Děkuji moc, tak já mu půjdu naproti, potřebuji s ním probrat něco ohledně svojí cesty." Sid se na něj usmála a on odešel. Měla Adamova dědu vážně ráda, bylo roztomilé jak se o ní hlavně on bál. Chodil sem minimálně jednou denně, s Adamem z toho měli celkem legraci.