Cesta ke štěstí

32. Ochránce

Sidonie doslova zuřila, navíc jí ještě vytáčelo jak klidně Sid vypadala. Ta se teď rozhodla konečně taky něco říct. "Můžeš se rozčilovat jak chceš, ale já nikam nejdu, tvoje rozhodnutí mě nezajímají. Nařizuj si něco svým podřízeným a to já nejsem. Jsem dospělá a ty nemáš žádné právo po mě něco chtít. Jediné co tě zajímá jsou ty mizerný sklárny, jenže mě jsou ukradený." "Na to aby ti sklárny dotovaly život jsou ti, ale dobré až moc co?" "Já už dávno rodinné peníze nepoužívám, dokonce celé měsíce a uživím se bez problému sama. Pracuju a jsem spokojená a ty s tím stejně nic neuděláš. Selhala jsi babi a to je to co mě vážně těší" "Tak to se šeredně pleteš, já můžu věci o kterých se tobě ani nesnilo." "Umíš pořádně jen vyhrožovat, ani ve vedení firmy nejsi k ničemu, protože neumíš jazyky. Všechno to vždy leží na mámě a tátovi. Ty si jen namlouváš jakou máš moc, ale máš houby a já už nemám chuť tě dál poslouchat." Eliška a naprostým šokem sledovala co se tu dělo. Anna byla vnučka Sidonie Novotné, tak tohle jí chtěla říct a ona si na ni nenašla čas. Tímhle se poslední dobu trápila, že tenhle střet hrozí. Josef fascinovaně pozoroval Aničku jak se střetla se svojí babičkou. Bylo to neuvěřitelné, že si celé měsíce tohle tajemství dokázala uchránit.

Marie zcela fascinovaně sledovala Annu jak se postavila svoji babičce. Vůbec ji nepoznávala, byla silná a neústupná. Imponovalo jí jak se bije za svůj nový život. Jenže její babička asi ještě neřekla poslední slovo a křičely na sebe už docela dlouho. Přemýšlela jestli by nakonec opravdu neměla zavolat jejím rodičům. Anežka sledovala co se děje, tak tímhle se Anna trápila s tímhle bojovala. Věděla co se stane a teď měla pocit, že všechno to její našlapování kolem Alberta s tímhle souviselo. Následující slova Anny jí to jen potvrdila. "Teď jsi to zjistila jen, protože jsem to chtěla, už jsem toho všeho měla dost. Polák to věděl skoro celou dobu a balil mě, chtěl rodinné peníze a kontakty. Jenže to je ti taky jedno, ty si jen hraješ na honoraci a skutečný život ti uniká." "Já jsem ráda, že mi to řekl a ty se teď tady okamžitě sbalíš a jdeš se mnou domů." "Nikam nejdu a to je moje poslední slovo." "Ty nevděčný spratku." Sid sledovala jak se její babička napřáhla k tomu, aby jí dala facku. Jenže už nedostala příležitost, Adam vešel a tím zařídil, že se ho babička lekla a ruku spustila zase dolů.

Adam poslouchal celou scénu z chodby, přišel krátce po jejím začátku. Běžel celou cestu, aby tu byl včas. Anna si to s ní chtěla vyřešit sama a on to respektoval. Zároveň se, ale domluvili, že zasáhne když to bude považovat za správné. Její babička byla vysloveně rozzuřená, ale Anna si nic nenechala líbit. Byl to souboj dvou silných žen, jedné která chtěla prosadit svoje rozhodnutí a druhé co chtěla jít za svými sny. Musel si přiznat, že jí obdivoval. Stál tak, že si ho Anna všimla a viděl jak jí to uklidnilo. Stejně jako tehdy, když se ještě hádala s tátou. Jenže to byl slabý odvar toho co se momentálně odehrávalo tady. Sice mu Anička i její rodiče říkali jak špatné to asi bude, ale stejně byl trochu v šoku s chování Sidonie. Hádka gradovala a teď nastala situace, kdy Sidonie hodlala překročit jakékoliv hranice a on musel zasáhnout. Sidonie se totiž napřáhla a hodlala dát Anně facku. Rychle vešel do přípravny a postavil se mezi ně. Taky automaticky rukou stáhl Annu částečně za sebe, aby jí ochránil. Ta se ho chytla rukama kolem jeho předloktí.

Josef sledoval Adama jak stál mezi Annou a Sidonií, vešel sem tak rychle, že všechny šokoval. Stáhl si Annu za sebe vytvořil bariéru mezi oběma ženami. Anička se pak jeho vnuka chytila kolem ruky a teď stála po jeho boku tváří v tvář své zuřící babičce. To bylo něco co ho absolutně šokovalo, tak jako ostatní v místnosti. Předpokládal, že Adam jen Annu chrání, což měl prostě u slabších v povaze, ale asi úplně nechápe co se tu teď děje a jaká je pravda o Anně. Následující slova jeho vnuka ho, ale opravdu překvapila, protože bylo nad slunce jasnější, že pravdu asi zná, což nechápal vůbec. "Být vámi tak hned odejdu, než zapomenu na dobré vychování a vyhodím vás od tud." "Vůbec nevíte o co se jedná tak se do toho nepleťte, tohle je záležitost rodiny a ty pojď okamžitě se mnou." "Jediný kdo odejde budete vy. Sid nikam nepůjde, zůstane tady s námi." Marie naprosto nevěřícně sledovala scénu před sebou.

Myslela, že Adam a jeho příchod jen možná zklidní situaci a on pak naštvaně odejde, když zjistí, že Anna nikomu neřekla o svojí rodině pravdu. Jenže teď ji oslovil zdrobnělinou, kterou přeci nemohl znát. Jediná možnost byla, že pravdu o Anně znal. Co už jí na rozum nešlo vůbec, bylo jak se ho Anna drží a on je s tím v pohodě. Adam byl opravdu naštvaný snad vezme paní Novotná rozum do hrsti a odejde. Což se nakonec naštěstí stalo, za doprovodu dalších nadávek. "Tohohle budeš litovat, ty i tvůj otec. Mě nikdo nebude obcházet a protivit se mým rozhodnutím." "Dělej si co chceš je mi to ukradený, mě tvoje rozhodnutí a příkazy dávno nezajímají, stejně tak jako tebe nikdy nezajímala moje přání a sny." Sid se po odchodu babičky nechala od Adama obejmout, byl její ochránce. Adam jí políbil do vlasů a přes její hlavu viděl šokované pohledy ostatních.