Cesta ke štěstí

43. Kdo se pomstí

Alice byla moc spokojená, když seděli teď všichni ve vile u večeře. Když Adam volal se vzkazem od Raula, objednali s Eduardem večeři a po cestě ji vyzvedli. Sidonie na vaření nikdy moc nebyla a teď byla i kuchyně v dost žalostném stavu. Sidonie si konečně začala uvědomovat kam se dostala, když nutila žít rodinu podle jejich představ. Byla moc vděčná Raulovi, že se rozhodl do tohohle sporu zasáhnout. Ani pro něj to nebylo lehké, přeci jen měli se Sidonií nevyřízené účty dlouhé roky. Taky na Sid bylo vidět jak moc se jí ulevilo a je šťastná. Od Adama věděla jak moc se trápila kvůli ní a Eduardovi. Byla vděčná osudu, že ti dva jsou spolu, byl jí největší oporou a jejich láska dávala štěstí jim oběma. Eduard byl moc spokojený, matka konečně uznala svoje chyby. Asi to bude ještě nějakou dobu trvat než se všechno uklidní, ale bylo to na dobré cestě.

Sidonie seděla obklopená rodinou a byla ráda za druhou šanci. Taky přemýšlela o něčem co jí řekl Raul a teď byla vhodná doba s tím něco udělat. "Sid víš ráda bych se tě zeptala co plánuješ s mladým Polákem? Rozhodně si zaslouží dostat za vyučenou, takže kdo se pomstí?" "Já už ne, my s Adélkou už jsme si svoje malé odplaty užily, teď něco plánuji naši muži a rovnou říkám, že netušíme co." Sidonie se se zájmem podívala na Adama, musela uznat, že je to moc milý mladý muž. Jeho kamarád z armády chodil s asistentkou ředitelky Roklové. "Řeknu jen, že to ani vědět nepotřebujete, ale rozhodně to bude stát za to." Sidonie sledovala jak se na Sid zářivě usmál a ta se začala smát. Byli očividně šťastní a zamilovaní. "To mi asi jako odpověď stačí, jen si dejte pozor jeho otec je právník s dost pochybnými kontakty." "Nebojte se, už jsme s ním v zoo měli tu čest a Albert nikdy nedokáže co se stalo."

Sid byla opravdu šťastná, konečně snad rodina začne znovu normálně žít a rodiče se taky budou moct vrátit domů. Nějak se na to, ale vlastně netěšila, protože u Adama jí bylo moc dobře. Teď to, ale úplně řešit nechtěla, všechno bylo ještě hodně čerstvé. Prostě musí si dát na všechno čas. Hlavně byla ráda jak babička přijala Adama. Během večeře vyplynulo na povrch, že má hodně ráda jeho dědu. Snad i ve sklarnách bude časem všechno v pořádku. Adam seděl vedle Anny a byl trochu nervózní, ne z přijetí od její rodiny, tady byl moc rád jak ho Sidonie vzala. Jenže už to bylo hodně dávno co byl součástí takto velké rodiny. Od smrti rodičů žil opravdu jako poustevník, občas mu dělal společnost Štefan, ale jinak byl sám. Všechno změnila až Anna a jejich přátelství, onehdy přemýšlel kdy vlastně si poprvé uvědomil, že ji miluje. Bylo to už tak dlouho jen se tehdy hned neodhodlal jí to hned říct, ten atak malárie byl opravdu konečný zlom. Tehdy se všechno změnilo a teď byli spolu moc šťastní.

Sidonie chtěla probrat ještě jednu věc, snad to nebude Sid vadit. "Sid měla bych na tebe takovou jednu prosbu a snad to nebude problém ani pro tebe ani pro Adama." "O co jde babi?" "Víš myslíš, že by jsi ještě nechala rodiče chvíli u tebe v bytě? Je čas dát to tady trochu dokupy, prostě bych ráda, aby si to tu Alice nechala upravit podle sebe." Alice nemohla uvěřit vlastním uším, nikdy tu na nic bez jejího souhlasu nesměla sáhnout a teď by to mohla předělat? "Sidonie to přeci nemusíš dělat, to opravdu není nutné." "Alice je to nutné, ty tenhle prostor nesnášís o kuchyni ani nemluvě a nesnaž se říct, že to tak není. Takže pokud budou mladí souhlasit, ještě chvilku to vydržet ohledně bydlení jak to je teď, tak to tu uprav jak chceš ty." Sid se podívala na Adama a ten se usmál a přikývl. "My s tím, žádný problém nemáme, ale kam půjdeš ty?" "Raul mi nabídl, abych byla chvilku u něj, máme co dohánět a taky konečně poslechnu doktora a pojedu na dva tři týdny do lázní." Alice se zvedla a objala Sidonii.

Sid teď spokojeně odpočívadla u nich doma v Adamově náručí. Byl to dlouhý a náročný večer, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Babička si teď dopřeje týden u strejdy a pak pojede do lázní. Firmu a vše kolem v pohodě zastane táta s mámou. Zatím se bude ve vile pracovat na úpravách. "Jsem ráda jak to všechno dopadlo." "Já vím lásko dělala jsi velké starosti, ale teď už bude jen dobře." "Nevadí ti, že tu budu tak dlouho? Přeci jen máš občas rád svůj klid a tady přeci jen moc místa není." Adam si Annu posunul tak, aby jí viděl fo očí. "Ani miluju tě a rozhodně nechci, aby jsi se odstěhovala. Vlastně jsem s tebou chtěl mluvit o tom, že bych tenhle byt prodal a třeba bychom si našli něco nového spolu." "Adame to přeci nemusíš, víš co? Zatím budeme tady, pak se uvidí. Můžeme se pak spolu přestěhovat ke mě, je tam víc místa a máme to do práce dokonce blíž. Pak se časem můžeme společně poohlédnout po něčem jiném. Miluju tě a jediné co chci je být s tebou." "Jsi úžasná a já tě moc miluju." S tím si jí Adam přitáhl k polibku a pak v klidu usnuli.