Cesta ke štěstí

49. Kde sídlí láska

Ten večer se v baru sešla skoro celá zoo, vlastně měli všichni co slavit. Konec Alberta byla totiž událost dne. Adam ani Štefan sice oficiálně nepotvrdili, že to byli oni, ale to nikomu nevadilo. Tady rozhodně platilo, že účel světí prostředky. Adam si užíval večer v Annině společnosti a snášel k klidem přítomnost tolika kolegů. Za ty poslední měsíce opravdu posunul svůj život tím správným směrem a to všechno díky Anně. Ona ho vytáhla z jeho letargie a začal díky ní znovu žít. Taky se tu během večera stavila Alice a Eduard. Adam měl ještě možnost s ním chvilku mluvit stranou. "Jak jde Alici rekonstrukce?" "Už to má skoro hotové, než se máma vrátí budeme už i my zpátky ve vile. Pořád platí, že se přestěhujete k Sid?" "Pořád ano, chci pak svůj byt nabídnout k prodeji a časem bychom třeba koupili něco jiného." "Nemáte kam spěchat, byt Sid je pro Vás dva dost velký. Tam kde sídlí láska je vždy domov." Adam se na něj usmál, měl úplnou pravdu, protože to láska dělá domov.

Sid se dívala na Adama jak mluví s tátou a ona s mamkou probrala pár věcí ohledně rekonstrukce."Jsem ráda, že to budete mít hotové, ne kvůli mému bytu, ale ty to budeš mít doma tak jak chceš ty." "Pořád si na to zvykám, Sidonie před odjezdem ještě poprosila i o úpravu svojí ložnice. Nábytek chtěla nechat, ale už nechtěla bílé stěny a poprosila o novou vyšší postel." "Jsem ráda jak to nakonec dopadlo, dlouho jsem si dělala starosti." "Já vím zlato, Adam mi to říkal, bál se o tebe. Teď už bude všechno jen a jen lepší." Sid pak chvilku seděla s Markem a probírali novinky od Viky. Tam naštěstí bylo všechno v pořádku a Marek se posledních pár dní nějak podezřele točil kolem Petry. Už o tom mluvila i s Anežkou a obě se shodly, že by to bylo fajn, prostě čas ukáže kam to mezi nimi povede.

Adélka byla moc spokojená seděla teď vedle Anny s Anežkou a Eliškou. Pánové si dávali pivo na baru, takže měly možnost si promluvit. Anežka se jí ptala na Štefana. "Teda musím říct, že to byl dost šok, navíc to nevěděl ani Josef." "Já vím Anežko, když mi to řekl byla jsem taky v šoku a nevěděla co dál. Myslela jsem si, že jsem úplně mimo jeho ligu, naštěstí zasáhla Anna." "Aha tak tehdy jsi řekla Adélce pravdu o sobě?" "Máš pravdu Eli, ona tehdy říkala, že kéž by to mezi ní a Štefanem bylo tak jednoduché jako mezi mnou a Adamem. Uznávám začala jsem se tehdy strašně smát." "Jo to je fakt, když se dosmála, tak mi řekla pravdu a já díky tomu pochopila, že se nemám čeho bát. Teď ještě jen budeme muset v práci vyřešit náhradu za toho hnojníka." Tomu se všechny začaly smát.

Později večer ležela Sid schoulena u Adama v náručí. Milovala tyhle chvíle, štěstí a láska kterou našli jim oběma změnila život. Taky mluvila dnes večer chvilku s Anežkou o Adamově malárii, zatím se znovu neozvala a ona si dělala trochu starosti. Anežka jí uklidnila, že někdy přichází i po mnoha měsících, ale možná i to jak je teď Adam šťastný pomáhá. Večer viděla Adama jak o něčem dost dlouho mluvil se Štefanem, ale nechtěla se vyptávat, ale zároveň nevěděla jestli si nemá dělat starosti. Takže se teď posunula, aby na něj viděla. "Lásko jen se chci ujistit, když si mluvil se Štefanem není nějaký problém, že ne?" "Miláčku neboj, nemusíš si dělat starosti jen jsme probírali něco z minulosti." Adam věděl, že by jí to už měl říct, ale dost dlouho to odkládal. Týkalo se to smrti jeho rodičů, pořád to nebylo uzavřené a on před pár týdny poprosil Štefana o pomoc.

Teď byl čas to Aničce všechno říct. "Víš jde o tu nehodu rodičů." Sid ho pozorně poslouchala, věděla toho opravdu hodně. Všechno o chybách na ministerstvu i o tom, že kvůli tomu nemohli dostat jejich ostatky domů. Tohle všechno ji Adam řekl už v době, kdy se přátelili. "Před pár týdny mě kontaktoval Kuba Vágner, chystal se na expedici do Amazonie a do lokality, kde mělo letadlo spadnout. Poprosil jsem ho, pokud to půjde, aby zkusil zjistit co se stalo. Se Štefanem jsme dali dohromady nové souřadnice místa dopadu. Teď někdy by se tam měl Kuba dostat, takže teď jen musíme jen čekat." "Lásko proč jsi mi to neřekl, mohla jsem třeba nějak pomoct." "Bylo to v době, kdy jsi se potýkala s věcmi kolem babičky a už tak jsi se trápila dost. Navíc v tu dobu víc dělat nešlo, teď se uvidí až co zjistí Kuba. Je možné, že nezjistí vůbec nic, ale naděje tu je. Potom bude čas to celé nějak uzavřít." "Jsem tu pro tebe ať se stane cokoliv, stejně tak naši. Pokud by bylo potřeba táta má na ministerstvu dost kontaktů." "Možná toho pak využiji, ale teď musíme dát Kubovi čas. Miluju tě." "Taky tě miluju jsi láska mého života a jen chci, aby jsi byl šťastný." Adam si jí pak přitáhl zpátky do náručí.