Cesta ke štěstí

42. Lovec a štika

Raul se už pár dní na tenhle večer chystal, měl si se Sidonií dost co vysvětlit. Všechny ty dlouhé roky, kdy se s ním Eduard scházel tajně, prostě nesl dost nelibě. Když se snažil dostat Sid na školu do států, čekal jak se to vyvine. Dlouho se nechtěl přidat na žádnou stranu, ale Sid byla tak odhodlaná se poprat za svůj sen, že nakenc byl na její straně. Naštěstí Eduard si uvědomil svoji chybu a Sid začal podporovat a pomáhat jí. Její vztah s Adamem byla pro ní velká pomoc, nejdřív jejich přátelství a teď jejich láska. Byli si hluboce oddaní a člověk si při pohledu na ně, musel uvědomit jak hluboké jejich city k tomu druhému opravdu jsou. Teď byl čas zkusit Sid opravdu pomoct a on byl odhodlaný vystoupit ze svojí komfortní zóny a střetnou se se sestrou. Teď tu seděl proti ní a bylo mu jasné, že ona už za těch pár posledních dnů pochopila co udělala. Bylo na ní vidět jak je zničená, ale pořád se zřejmě úplně nehodlala vzdát.

Sidonie nevěřila svým očím, Raul byl tady v jejich domě. Klíče mu musel dát někdo z rodiny a ona teď nevěděla co dál. "Takže sestřičko už jsi konečně pochopila, že když budeš lidem nařizovat co mají dělat tak je ztratíš? Přesně to se ti teď stalo, nikdo z rodiny s tebou nechce mít nic společného." "Chci jen to nejlepší pro rodinu to ty nikdy nemůžeš pochopit, ty jsi prostě utekl a bylo ti jedno, že jsi nechal celou firmu na mě." "Chtěl jsem ti pomáhat za svých podmínek a to ty jsi mě vyhodila, protože jsem chtěl mít i svůj život a svoje koníčky. Jsi sobecká vypočítává mrcha, která ničí lidi ve svém okolí. Rodina tě odsoudila, zaměstnanci tě odsoudili a ty teď máš poslední možnost to napravit. Jinak totiž moje milá Sidonie ztratíš úplně všechny a nezbude ti nic, než prázdný dům." Sidonie se na něj v šoku dívala, takhle s ní nikdy nemluvil ani tehdy před lety. Bylo úplně jasné na čí je straně. Jenže měl pravdu? Opravdu je tohle její poslední možnost? Nevěděla to a tak vstala a šla do kuchyně uvařit kávu.

Raul sledoval zlomenou Sidonii jak odešla do kuchyně, možná byl hodně upřímný, ale tady už nebyl čas na hru v rukavičkách. Musel se spolehnout na svůj instinkt, že teprve krutá pravda jí otevře oči a oni budou mít možnost znovu dát rodinu dohromady. Od Adama věděl, že Sid je ochotná babičce odpustit, vlastně už to udělala, ale ona musí pochopit jak je všechny celé roky ničila. Teď měl Sidonii zaháčkovanou, byla jako dravá štika. Na ty se muselo pomalu a s rozvahou a pak zasadit konečný úder a zatáhnout jí na mělčinu. Lovec a štika, tuhle hru teď hrál se Sidonií a zatím nevěděl jestli vyhraje. Sidonie uvařila kávu a přinesla jí do jídelny. Viděla už z kuchyně, že Raul vyčkáva na to jak se zachová ona. Vždy byl takový, klidný navenek, ale pod povrchem se skrýval bojovník. Bylo zvláštní, že až teď jí došli jak moc se mu Sid podobá.

Sidonie si teď sedla přímo vedle něj a věděla, že měl pravdu tohle byla její poslední šance. "Jak dlouho vlastně víš, že Sid neodjela?" "Od začátku, byl jsem s Eduardem když to zjistil a jen pro tvojí informaci on se jí snažil na školu dostat." Sidonie se na něj překvapivě podívala. Nakonec si nechala vysvětlit co se celé ty týdny a měsíce dělo, i to jak Sid zjistila pravdu o Polákovi. Tohle jí zasáhlo, takže Sid měla pravdu, byla to od něj opravdu jen pomsta. Raul Sidonii vyprávěl co všechno se v minulých měsících dělo. Od Sid a Adama měl dovoleno vyprávět i jejich příběh. Jak ten společný tak věci z Adamovi minulosti, poprosil ho o to, když už má mít Sidonie o čem přemýšlet, tak ať to má všechno najednou. Viděl jak moc byla Sidonie překvapená. "Takže on jí řekl pravdu a pak se celé měsíce přátelili, než si dokázali přiznat, že se do toho druhého zamilovali?" "Ano je to tak, on Sid opravdu miluje, jejich přátelství a láska jí pomohli tohle všechno překonat. Možná můžeš mít předsudky ohledně jeho minulosti, ale je to čestný a spravedlivý chlap."

Sidonie pozorně poslouchala bratrovo vyprávění a teď tolik věcí dávalo smysl. To jak se Sid jejich střetu nebála, jeho zásah při té hrozné hádce. Taky u něj teď Sid bydlela, aby mohli být Alice a Eduard u Sid v bytě. "Mám ráda jeho dědu, jeho knížky jsou úžasné. Pořád jsem nechápala ten jeho zásah při mojí hádce se Sid, ale teď tomu rozumím. Jen teď nevím co má dělat a komu se mám omluvit jako prvnímu. Strašně jsem to všechno zkazila." Raul sledoval Sidonii jak sklolila hlavu a věděl, že teď už mají vyhráno. Konečně jí došlo jak všechno pokazila a teď doufá v možnost nápravy. Napsal tedy Adamovi zprávu, že uspěl a ať se Sid přijedou sem a dají vědět i jejím rodičům. Sid seděla u stolu a nechala se od Adama objímat, měla o strejdu opravdu strach. Adam jí přemlouvat ať si objednají něco k večeři, ale ona prostě neměla hlad. Vůbec netušila jak se to celé vyvine. "Lásko neboj Raul to zvládne, dlouhé roky si to chtěl se Sidonií vyříkat a teď dostal svojí šanci." "Já vím, že máš pravdu, jen si o něj dělám starosti." O pár minut později už s Adamem mířila do rodinné vily, protože strejda uspěl a babička byla ochotná s nimi rozumně mluvit. Tak snad dnešní večer přinese v rodině ten kýžený klid a mír.