Cesta ke štěstí

54. Cesta ke štěstí

O dva roky později

Sid se procházela po cestě u výběhu hyen, bylo krásné jarní dopoledne. Byla teď v zoo skoro denně a užívala si ten pocit být tu jen jako návštěvník. Za ty dva roky se toho stalo opravdu hodně, nejen tady v zoo, ale hlavně doma. S Adamem se vzali loni touhle dobou. Měli krásný obřad tady v zoo, oba si chtěli říct ano na místě kde se poznali. Měli tu rodinu, přátele a kolegy. Vzali se v podvečer, když slunce zapadlo a barvilo nebe do nádherných odstínů červené. Dokonce z Belgie přiletěla i Viky s Petrem a dětmi. Ta tam byla šťastná a dál se věnovala navrhování interiérů. Tolik si užívala ten den, když jí táta vedl uličkou k Adamovi. Jejich láska během let jen sílila a oni byli neskonale šťastní. Náhoda, která tehdy zavedla Adama ke dveřím kanceláře vedení a pak jeho rozhodnutí jí říct pravdu, jim dalo budoucnost. Jejich svatební den byl naplněný radostí, smíchem a dobrou náladou. Nádherné vzpomínky na něj bude mít v srdci navždycky.

Adélka a Štefan se vzali teď před pár týdny, byla za ně strašně šťastná. Adamův děda měl pravdu v tom, že oba našli tady v zoo svojí lásku a štěstí. Přátelství je stejně důležité jako láska, její a Adamova takovým přátelstvím začala. Postavili si stabilní a pevný základ pro budoucnost. Adam se vyrovnal s minulostí a ona s rodinou. Dohromady teď tvořili šťastnou a spokojeno velkou rodinu. Užívali si bydlení v jejich domě a návštěvy v rodinné vile. Jejich nový dům byl jejich útočiště, rekonstrukce trvala pár měsíců, ale z domu se stalo to nejúžasnější místo pro život. Nádherná velká zahrada, byla její velkou pýchou, milovala klidná rána na terase, nebo když tam s Adamem sedávali při západu slunce. Za poslední rok a půl se taky už neobjevila malárie. Možná se někdy vrátí, ale to nebylo důležité. Adam byl šťastný a spokojený a to pro ni bylo nejdůležitější. Ona sama už nemohla být šťastnější, protože měla všechno co si kdy přála. Měla muže, kterého nadevše milovala a dokonalou rodinu. Navíc teď ona i Adam měli něco co je činilo ještě šťastnějšími. S láskou se zadívala na spící holčičku v kočárku.

Adam sledoval Annu jak se pomalu prochází cestou k jeho pavilonu, chodila sem teď skoro denně na procházky. Byl strašně šťastný, když jí požádal o ruku byl to začátek nového života. Všichni jim to moc přáli, loni se vzali tady v zoo, tak jim to oběma přišlo správné, tohle místo pro ně vždy bude magické. Jejich dům byla oáza klidu a štěstí, rekonstrukce ho proměnila v dokonalé útočiště pro ně a jejich rodinu. Taky byl šťastný kvůli Štefanovi on a Adélka si před pár týdny řekli ano a on byl za to moc rád. Oba našli svoje štěstí tady zoo, oba měli úžasné ženy a hlavně našli lásku. Teď sledoval jak se Anna nahnula nad kočárek, pořád i po třech měsících byla jejich dcera pro něj malý zázrak. Po svatbě se domluvili, že nechají volný průchod osudu a teď si užívali přítomnost jejich dcery. Byla krásná, měla tmavé vlásky po něm a zatím modré oči po Aničce, všichni tvrdili, že už jí zůstanou. Malá dostala jméno Terezka po jeho mamince, Anna to navrhla hned jak se dozvěděli, že čekají holčičku. Teď se na něj Anna usmála a zamířila k němu.

Josef sledoval s Anežkou Annu s kočárkem, teď viděli, že zamířila k Adamovi. "Jsem za ně tak šťastná, jsou dokonalá rodina." "Máš pravdu Anežko, malá je prostě úžasná a já jsem opravdu moc šťastný." "Vždyť je to tak dobře, roky jsi se o něj bál, ale od doby co je s Annou už nemusíš. Jejich láska jim dala nový smysl života a oběma krásnou budoucnost." Po odchodu Anežky stál Josef ještě chvilku na místě a pozoroval Adama jak si vzal Terezku do náručí. Pořád to pro něj byl malý zázrak, kdysi Adam říkal, že nechce vztah a rozhodně nechce děti. Jenže pak zasáhl osud a do jeho života vstoupila Anna. Jejich přátelství, které si tajně budovali celé měsíce vlastně všem na očích přerostlo v čistou a hlubokou lásku. Adam díky tomu začal pořádně žít a Anička se vypořádala a usmířila s rodinou. Sám si moc užíval společnost Novotných, na rodinných oslavách nebo jen klidných nedělních oběděch. Adam mu kdysi řekl, že je strašně šťastný za takovou velkou rodinu. Když jim oznámili, že čekají miminko zářili štěstím úplně všichni. Malé nakonec dali jméno po Adamově mamince. Ještě se jednou podíval na spokojenou trojici a šel k budově vedení.

Sid se usmívala a užívala si pohled na malou v Adamově náručí. Byla drouboučká na jeho plážích, ale tak moc spokojená. Vždycky věděla, že z něj bude úžasný táta a on jí to dokazoval každý den. Během těhotenství se o ní láskyplně staral a jak říkaly holky pozvedl to nošení na rukou na vyšší level. "Ona je u tebe tak spokojená, holt tvoje náruč je pro nás to nejcennější." "Obě jste moje princezny a já jsem moc šťastný. Miluju tě Ani." "Adame taky, tě miluju. Takhle jsem si to vždy představovala, takové štěstí jsem si vysnila, díky tobě žijeme v pohádce." "Je to tak, je to naše pohádka, byla v ní trochu trnitá cesta ke štěstí, ale o to lepší je teď současnost. Láska nám dala tuhle naší princeznu a já díky vám dvěma mám všechno co jsem si kdy mohl přát." Sid se natáhla na špičky a políbila ho. Pak malou položil Adam zpátky do kočárku a vydali se společně do jeho pavilonu.