Cesta ke štěstí

14. Jsem tu pro Tebe

Sid měla dneska ráno čas u přípravy krmení přemýšlet. Eliška dnes přijde později a tak tu byla sama. Včera byla u Raula a dost si toho s tátou řekli, ona mu řekla, že má jen dvě možnosti, buď se s tím smíří, nebo ne. Nakonec došli k závěru, že to zkusí pěkně znova. Poprvé měla pocit, že jí vážně poslouchá a konečně to začíná chápat. Konečně mu začalo docházet to co mu tehdy řekla u plazů, že vše bylo jen o nich a o ní se nestarali. Táta jí dokonce dal novou kartu, sice jí nechtěla používat, ale jako rezervu si kartu nechala. Řekla mu jak to má Viky s exekutory a on jí na to řekl, že kdyby bylo potřeba ať mu dá vědět, že by když tak pomohl. Taky si byla čím dál jistější v citech k Adamovi, ale věděla, že to nemůže dát najevo. To jak spolu vycházeli a jak se mu mohla svěřit ohledně svých věcí, bylo to nejskvělejší co jí mohlo potkat. Včera byl taky první komu o tom usmíření s tátou řekla, včetně toho, že se táta zkusí připravit na dobu až to zjistí babička. On z toho měl opravdovou radost. Včera si i chvilku mohli promluvit u něj v zázemí, dodával jí odvahu na setkání s tátou. Opravdu teď potřebovala udržet svoje city pod kontrolou, bylo to možná těžké, ale ona to zvládne.

Adam byl v zázemí a přemýšlel o tom jak to má s Annou. Posledních čtrnáct dní bylo fantastických, s Annou vycházeli skvěle. Bylo to vlastně pořád lepší a lepší a on teď úplně nevěděl jak dál. To co začal cítit ho pořád děsilo, protože měl vůbec právo k sobě někoho připoutat vztahem? Pokud by Anna jeho city opětovala, má právo na společnou budoucnost s ní? Jak by vůbec její rodina příjmula, někoho s jeho minulostí a navíc tou mizernou nemocí. Včera byla tak nadšená když večer volala, že se konečně s tátou usmířili. Byl za ní moc rád, opravdu se setkání bála, ale konečně to začalo nabírat správný směr. Jeho teď nejvíc trápila malárie, od rána se necítil zrovna fit. Mohla to být jen únava po včerejším dlouhém a namáhavém čištění nádrží, ale taky to mohl být první signál blížící se ataky. Přemýšlel jestli Anně napsat, nebo zatím počkat. Rozhodně dnes půjde dřív domů, práci má hotovou a na ostatní Bob dohlédne. O hodinu později musel uznat, že bude pomoc potřebovat. Ataka se rozjela a on z posledních sil napsal Anně.

Sid akorát odcházela z práce, když jí přišla zpráva od Adama. Ani omlouvám se, ale potřebuju pomoct, není mi dobře. Chůzi přes infocentrum ještě zrychlila a díky tomu se vyhnula i Albertovi, který byl na schodech. Adam jí pro případ potřeby dal dědovi náhradní klíče, protože se bál, že atak přijde, když on bude ještě v Africe. Taky jí popsal jak se malárie projevuje a co vše může udělat. Pokud by vystoupala horečka moc vysoko a nechtěla klesnout, prostě by zavolala Anežce. Pak by teprve vyřešili jak jí vysvětlí, že je u něj doma ona. Když přišla k Adamovi už jí moc nevnímal, dala mu léky a studený obklad na čelo. Taky bylo potřeba do něj dostat alespoň nějaké tekutiny, což se jí naštěstí dařilo. Občas sebou zazmítal, ale věděla, že zatím to je dobré. Kolem osmé se na chvíli probral. Sedla si k němu na postel, byl hrozně bledý a zeslablý. "Chceš něco k jídlu?" "Ne teď bych nic nesnědl, vážně děkuju , že tu jsi se mnou." "Jsem tu pro Tebe, myslíš si, že tu půl hodiny vydržíš sám, abych si mohla dojít domů pro věci?" "Určitě ano, asi sice zase usnu, ale snad už horečka znovu nepřijde." Sid si tedy rychle doběhla domů pro věci, naštěstí Viky nebyla doma a tak nemusela nic vysvětlovat. Ještě se stavila ve večerce pro nějaké věci. Teď seděla na křesle přikrytá dekou a pozorovala spícího Adama. Měl sice teplotu, ale naštěstí ne moc vysokou, snad bude noc klidná.

Bohužel Sid toho zrovna moc nenaspala, protože Adam se kolem jedné ráno znovu rozpálil horečkou. Seděla u něj a držela ho za ruku. Strašně moc se o něj bála a už to ji napovědělo, jak hluboké její city k němu jsou. Naštěstí jak rychle horečka přišla tak zase rychle odešla, pak nastoupila zimnice a teď k ránu už byl klid. Byla ráda, že jí to všechno popsal a ona sama si pak ještě něco hledala na internetu. Teď poklidila u Adama v bytě, umyla nádobí a přichystala mu čerstvý čaj. Taky mu připravila ovesnou kaši k snídani, věděla, že jídlu moc nedá, ale tohle prý zvládal sníst. Dala si sprchu a oblékla se zase z tepláků do normálniho oblečení. Bylo to strašně zvláštní tu být, sice se pravidelně navštěvovali, ale pořád to bylo jen přátelství. Musela uznat, že si je v citech k němu po dnešní noci už absolutně jistá. Donesla čaj a hrnek na konferenční stolek a sedla si na kraj postele. Adam spal docela klidně a nikdo by nepoznal, že má za sebou tak ošklivou noc. Naštěstí už neměl teplotu a to bylo moc dobře. Teď se probudil a vypadal opravdu líp, ale pořád strašně unaveně.