Cesta ke štěstí

22. Vášeň v zázemí

Marie s Josefem teď mířila k žirafám, snad bude Anna rozumná a zvládne ty přibližně tři měsíce s Adamem pracovat. Byla i ráda, že to Adam vzal takhle dobře. "Jsem ráda, že to Adam vzal v pohodě. Buď je tak unavený, že to nechtěl komentovat, nebo mu to opravdu nevadí." "Upřímně Marie já nevím, poslední dobou se v něm už sám nevyznám. Pravda ovšem je, že to vážně vzal dobře. Minule mezi nimi taky žádné extra velké problémy nebyly. Anička je rozumná mladá dívka, tak snad to tam s ním vydrží, já na to i radši dohlédnu." "Děkuju Josefe, snad to opravdu bude dobré." Marie doufala, že teď bude všechno už lepší, další problémy totiž nepotřebovala. Albert s Luborem jí teď opravdu dávali zabrat. Když přišli do zázemí bylo tam celkem plno, protože tam byla i Anežka s Petrou. Po pozdravu se museli přiznat co je přivedlo, vlastně to pro nikoho nebylo velké překvapení.

Sid poslouchala paní ředitelku a byla v duchu moc šťastná. Snad si tak budou moc s Adamem ujasnit jak to mezi sebou mají. Opravdu doufala, že to má stejně jako ona. Teď se jen přiměla zeptat, jestli tam má jít hned. "Aničko bylo by to dobré, Adam bude potřebovat pomoct s krmením. Kdyby bylo cokoliv potřeba tak taky pomůžu." "Dobře, tak já si jen vezmu věci a půjdu, tak zatím." Když odešla tak ještě Eliška zjistila jak to bude tady a pak se máma zeptala jak to vzal Adam. "Jak to vzal Adam, že tam Anča bude?" "Překvapivě dobře, buď je dneska tak unavený, nebo mu to vážně nevadí." Anežka se po odpovědi doktora Hrušky uklidnila, snad to opravdu bude dobré. S holkama na ní musí, když tak dohlédnout, protože Adam sice dnes může být v pohodě, ale hned zítra jí to může dát pořádně vyžrat. On prostě měl rád svůj klid a ten mu Anna svojí sluníčkovou povahou asi dost naruší. Taky sem určitě bude chodit na ranní babince a tak na ní Eliška taky snad dohlédne.

Sid to k plazům vzala dost rychle, kdyby mohla utíkala by. Opravdu potřebovala Adama aspoň vidět, věděla sice, že je v pořádku, ale to jí nestačilo. Když došla do zázemí byla zklamaná, že tam není, položila si věci a přemýšlela co teď. Adam šel zkontrolovat expozici a doufal, že dědu napadne sem Annu poslat už dneska. Když přišel do zázemí, Anna už tu byla, takže vešel a zavřel za sebou dveře o které se opřel. "Jsem ráda, že jsi v pořádku opravdu jsem se o tebe bála." Sid přešla těch pár kroků co je dělilo a stála teď přímo před ním. Dívala se na něj a to co viděla jí dávalo naději, větší než kdy dřív. Adam sledoval jak přišla až k němu. "Nic mi není opravdu, nebo vlastně ano, ale s prací to nesouvisí." Pak už mu bylo všechno jedno a přitáhl si Annu do náručí a začal jí líbat. Sid se během vteřiny ocitla v Adamově náručí a oddávala se polibku. Bylo to úžasnější než si vůbec uměla představit. Během chvíle se polibek stal vášnivější a oni se tomu rozhodně nebránili. Oba věděli, že už dávno překročili tu pomyslnou hranici, kterou dlouho bylo jejich přátelství.

Adam chytil Annu kolem pasu a zvedl jí do vzduchu, ta mu instinktivně omotala nohy kolem pasu. Pak se s ní otočil a opřel jí o dveře, oba byli absolutně zatracení. Anna ho objímala kolem krku a on jí rukou co měl kolem jejího pasu zajel pod tričko. Nakonec se jako první vzpamatoval on, sice nerad přerušil tuhle vášeň v zázemí, ale tady nebyla možnost pokračovat. Navíc si Anna zasloužila víc než tohle. Tak jak byli jí přenesl ke stolu a posadil jí na jeho vyvýšenou část. Pořád jí objímal a ona měla položenou hlavu na jeho rameni. Nakonec zvedla hlavu a s naprosto šťastným úsměvem se na něj dívala. "Ani jsi v pořádku?" "Ano jsem, bála jsem se, že jsem v tom sama." Adam se na ní díval a než jí odpověděl, tak jí znovu políbil. "Už dlouho jsem to chtěl udělat, vlastně to co k tobě cítím je už dlouho víc než přátelství. Neplánoval jsem to, ale bylo to pořád silnější. Miluju tě Aničko." Sid nemohla být šťastnější, pohladila ho po tváři a políbila. "Bála jsem se ti říct co k tobě cítím. Nechtěla jsem přijít o naše přátelství. Taky tě miluju Adame."

Nakonec si ještě dopřáli trochu té vzájemné blízkosti než museli jít pracovat. Budou mít na sebe ještě spoustu času, protože teď už měli všechen čas světa. Teď bylo potřeba všechno dodělat, dát krmení a doklidit terária. Sid si pak sedla k chovatelskému deníku, zatímco Adam doklízel poslední terárium. Taky tu byl Adamův děda, zjistil jen , že pracují a zase odešel. Rozhodně je byl zkontrolovat, bylo to vážně vtipné. Teď si Adam sedl na stůl a políbil jí. "Jsem rád, že nás děda nepřišel zkontrolovat dřív." "To je pravda, asi by se dost divil. Adame chceš to teď všem říct, nebo ne?" "Nevadilo by ti, kdyby to chvilku bylo jen mezi námi?" "Samozřejmě, že nevadilo, upřímně jsem ráda, chci tě mít teď, zcela sobecky, chvíli jen pro sebe." Adam nemohl být šťastnější, ještě jí znovu políbil a pak už byl čas jít domů. Adam se jen staví doma nakrmit hady a pak přijde k Anně domů.