Cesta ke štěstí

20. Mateřská láska

O dva dny později ráno seděla Sid doma a čekala návštěvu. Pořád si ještě trochu zvykla na to, že byt je teď jen její. Rozhodně to mělo jednu velkou výhodu, Adam mohl přijít na večeři kdykoliv. Teď si ještě volali videohovorem. "Vypadáš vyděšeně, neboj bude to dobrý. Zvládla pravdu o Raulovi a navíc i tvůj táta říkal, že se jí stýská tak bude spíš ráda, že tě má doma." "Já vím jen jsem strašně nervózní, asi se bojím hlavně o tátu, aby na něj nebyla naštvaná." "Podle toho co jsi o ní vyprávěla to bude dobrý, mimochodem nemluvil s tebou včera děda?" "Měl to asi v úmyslu, slyšela jsem ho jak u nás mluvil s Anežkou. Chtěl mi poděkovat, že jsem tě kryla při ataku, nakonec mu Anežka řekla ať to radši nechá být, abych se moc nevyptávala." Sid se začala smát a Adam se k ní přidal. "Myslel jsem si to, dostal jsem včera další přednášku jak hazarduju, když se mnou při ataku nikdo není." "No tak to by se oba dost divili, takže mi drž palce za chvilku tu budou." "Držím a pak mi napiš jak to dopadlo. V práci dnes bude dost rušno, čistíme terária." Teď doufala, že to máma všechno pochopí. Snad mateřská láska pomůže k tomu, aby jí i tátovi odpustila tuhle lež. Sid byla za Adamovu podporu opravdu vděčná, nakonec jí z přemýšlení vyrušil zvonek.

Alice seděla v bytě Sid a pořád ještě zpracovávala pravdu. Sid je tu celou dobu, nikam neodletěla a pracuje v zoo. Eduard to už nějakou dobu ví, nejdřív jí chtěl donutit odjet a dokonce přiznal jak. To že Sid měla tři práce a dokonce musela živit Eda jí nadzvedlo ještě víc než, že není ve státech. Teď už naštěstí pustila i ten úklid kanceláří, vzala ho prý jedna milá paní co u nich pracuje ve stánku a ty peníze se jí hodí. Sid teď už měla vyšší plat a vyšla i bez rodinných peněz dobře. Šokovalo jí, když se Eduard přiznal ke koupi tohohle bytu, ale byla na něj vlastně moc pyšná. Už když jí řekl pravdu o tom jak se vídá s Raulem jí šokovalo. Zároveň na něj, ale byla strašně pyšná, že se Sidonii postavil. Rozhodně teď dávalo i jeho chování v poslední době větší smysl. Občas zmizel bez vysvětlení a k Raulovi to nebylo, teď chápala, že jezdil za Sid. Rozhodně se jí líbilo jak teď měla byt Sid uspořádaný, jen jí napadlo jak to celé sama zvládla. No asi jí pomáhala Viky a Petr, ten příběh se jí opravdu moc líbil. "Tak dobře asi se zlobím na Vás oba, ale chápu to." "Mami pokud se chceš na někoho zlobit tak na mě, ne na tátu. Tohle je moje rozhodnutí a moje revolta." "Nakonec musím říct, že jsem vlastně ráda, aspoň tě budu moct občas vídat." Sid byla ráda, že to máma vzala takhle v klidu, dost se jí tím ulevilo.

Eduard poslouchal Alici a byl rád, že se moc nezlobí. Taky ho potěšilo jak ho Sid bránila. "Alice jen žádné návštěvy v zoo, skoro nikdo to tam neví." "To chápu, sice se mi to nelíbí, ale když budu moct přijít občas na snídani nebo večeři tak to zvládnu. Volat ti snad, ale můžu ne?" "Ano mami volat mi můžeš, jen je možné, že to nevezmu hned, když budu mít práci. Táta ti to vysvětlí, protože máme už zavedený systém." Eduard se na manželku usmál, Sid měla pravdu, už se to naučili. Teda spíš on, musel si uvědomit, že nemůže volat kdykoliv ať kvůli její práci nebo kolegyním. "Jinak co se týče Sidonie tak tam fakt netuším jaká bude její reakce. Ohledně mladého Poláka jsem ráda, že to vím, protože příští týden s ním máme schůzku, kvůli figurkám." "Ja vím mami, paní ředitelka mi vždy dává vědět, když máte být v zoo." "Takže tím se vysvětluje, proč jsem tě tam nikdy nepotkala." Sid byla spokojená, máma to celé pochopila a taky byla odhodlána jí pomoct proti babičce. To pro ni opravdu moc znamenalo, protože konečně oba stáli na její straně a poslouchali její přání. Nakonec je vyprovodila a napsala rychle zprávu Adamovi. Pak už se taky pomalu vydala do práce.

Adam si v zázemí přečetl zprávu od Anny, byl moc rád, jak to její máma přijala. Odepsal jí, že je to super, ale teď už se pustil do práce. Dnes kompletně čištili terária u jedovatých druhů. Bude to hodně dlouhý den a on byl rád, že mu Anna hned napsala, byl tak mnohem klidnější. Pozítří mají večeři a on se rozhodl zariskovat a zkusí s Annou promluvit. O jejich přátelství by chtěl dát vědět určitě a jak to bude s jeho city k ní neměl tušení. Opravdu doufal, že se nemýlí a jsou ty city oboustranné, Štefan mu to taky říkal. Snad opravdu Anna jeho city opětuje, vážně v to doufal. Ty týdny přátelství mu dali opravdu hodně, ale najednou věděl, že chce ještě víc. Teď šel čistit Bojgy a zmije. Bob měl na starosti méně terárií a to hlavně ty v zázemí. Občas přemýšlel jestli ho k tomu vůbec pouštět, ale nebylo zbytí, on všechno stihnout nemohl a navíc to byla i jeho práce. Bohužel Bobova nedbalost a roztěkanost se už za pár minut projevila naplno.