Podali jsme si s Colinem ruku. „Takže spojenectví přijímáš?" zeptala jsem se podezíravě. „Ano, jestli je pravda to co říkáš, tak nám nezbývá nic jiného." odvětil se zamyšleným výrazem ve tváři. „Půjdeš tedy teď se mnou?" „Ne, mohlo by to vyvolat rozruch, přijdu dnes o půlnoci na pomezí našich hranic." odpověděl. „Dobře, Connerovi to vyřídím." slíbila jsem. Učinila jsem poznávací gesto, uklonila se a odešla.
Aiden na mě čekal na smluveném místě. „Tak co?" otázal se s očekáváním v hlase. „Přijal." odsekla jsem. „Tak to je super, ne?" nadhodil vesele. „No, zase tak moc super to není, když si připustíš, že nám zítra Conner zakroutí krkem..." „Ále, ty pořád něco řešíš, říkáš, že bude válka, myslíš si, že bude mít zrovna teď čas a náladu zabývat se takovýma prkotinama?" řekl lehkovážně. „Ano, myslím, že ano, podle něj jsem totiž zradila Smečku." Mlčel...
„Dál už to zvládnu." Oznámila jsem Aidenovi před dveřmi Connerova pokoje. „Fajn." odfrkl si a vzdálil se. Zaklepala jsem. „Dále!" ozvalo se z pokoje za dveřmi. „Colin spojenectví přijal, uznal to, jako dobrý nápad." „Dobře, kde je?" „Přijde dnes o půlnoci k hranicím." „Fajn, ale ty tam půjdeš se mnou." přikázal.
Po dlouhé době jsem si našla čas navštívit Lisu. Chovala se však divně, jako kdyby se mě bála. „Co ti je?!" obořila jsem se na ni, protože už mi to její zaryté mlčení začalo lézt krkem. Prudce sebou škubla, jakoby se lekla. „J-já, nic mi není." vykoktala. „Jen mě to vyděsilo." dodala po chvíli. „A co?" „No, to co se stalo včera v noci.." zapípala. „Aha!" odfrkla jsem si. Na to zakrvácené triko jsem už dávno zapomněla. „Liso, něco ti povím, to je tady zcela normální, byla to naše nepřítelkyně a.... měla bys to vědět, blíží se válka..."
ČTEŠ
Werewolf
Werewolf,,Společnost je rozdělena na čtyři skupiny: lidé, čarodějové, upíři a vlkodlaci. Mezi těmito skupinami odjakživa panovaly sváry a nepokoje, nikdy však nedošlo k otevřené válce. Patřím k vlkodlakům, co by se s námi stalo, zotročili by nás? Přežili by...
