Probudila jsem se na ošetřovně. Všechno kolem mě bylo podivně rozmazané a světlo bylo tak ostré, že mě z toho rozbolely oči. "Elso!" zaslechla jsem povědomý hlas a někdo mě chytil za ruku. "Chloe?" zamumlala jsem. "Ne, já nejsem Chloe, já jsem Kalina!" zasmála se. "K-kalina?" zeptala jsem se, nedokázala jsem si totiž to jméno přiřadit k tváři. "Nepamatuješ si mě?" otázala se zklamaně. "Ale ano, pamatuji..." odpověděla jsem, když jsem se na ni rozvzpomněla. Mé oči začaly přivykat náhlému jasu. Pokusila jsem se posadit, jen co jsem se však pohnula, pocítila jsem v břiše ostrou bolest. "Mysleli jsme že to nepřežiješ." "A co? Co se stalo?" nechápala jsem. "No, to my přesně nevíme, doufala jsem, že mi to prozradíš ty." pokrčila rameny. "Našli jsme tě ležet uprostřed takové mýtiny, zřejmě jsi tam svedla boj." řekla po chvíli. Začala se mi vracet paměť, znova jsem viděla ten rituál, Aidena, který se nade mnou skláněl se zlomyslným úšklebkem na rtech. "Udělal mi to Aiden..." zašeptala jsem se slzami v očích. "Cože?" zřejmě mi nerozuměla. "Udělal mi to Aiden!" teď už jsem téměř křičela. "Aiden??? Jak mohl??? Co se stalo???" "Ten rituál, přeměnili ho, vymyli mu mozek, udělali z něj........upíra...." říkala jsem, jako kdybych těm slovům sama nevěřila. "Já nevím, asi jsem ho mohla zachránit, viděla jsem, jak mu to dělají, ale má přeměna ještě nebyla hotová!" rozvzlykala jsem se. Byl to nepopsatelně hrozný pocit, ztráta přítele, který mě teď bezdůvodně nenáviděl.
"Co se to tu děje?" rozkřikla se Chloe, když přiběhla jemně odstrčila Kalinu a přiskočila ke mě. "Elso, uklidni se, co se stalo?" konejšila mě. Nešlo to, uklidnit se, nevypravila jsem ze sebe ani slovo, stále jsem jen neovladatelně štkala. Řekla jí to Kalina. "Aiden???" otočila se na mě s nechápavým výrazem. Přikývla jsem.
Za pár dní se můj smutek změnil v touhu po pomstě, začali jsme se připravovat na válku. Těžko se tomu věří, ale já se na boj těšila, nemohla jsem se dočkat, až useknu pár upířích hlav! Po našem území jsem rozmístila desítky zvědů, kteří nám měli ohlásit případnou nadcházející bitvu.
Jednoho dne někdo zaklepal na dveře mého pokoje. "Dále!" Dovnitř vstoupil udýchaný muž. "Elso! Přicházejí!" naléhal. Ačkoliv to v mém nitru vřelo, musela jsem vypadat klidně. "Dobrá, prozatím zabezpečte bránu. Ať se všichni připraví k boji."
ČTEŠ
Werewolf
Hombres Lobo,,Společnost je rozdělena na čtyři skupiny: lidé, čarodějové, upíři a vlkodlaci. Mezi těmito skupinami odjakživa panovaly sváry a nepokoje, nikdy však nedošlo k otevřené válce. Patřím k vlkodlakům, co by se s námi stalo, zotročili by nás? Přežili by...
