Werewolf

Kapitola 17.

Ahoj, jen vám chci poděkovat za všechna ohodnocení. I dnes budu samozřejmě moc ráda, když tu zanecháte komentář, nebo votes😊

Probudila jsem se na jakémsi lůžku. "Elso..." promluvil na mě dobře známý hlas, já jej však slyšela jako z veliké dálky. "Chloe!" zachraptěla jsem, když jsem rozpoznala její tvář. "K-kde je Aiden?" tázala jsem se hned. "Neboj se, je v pořádku." utěšovala mě. Věřila jsem jí, ale i přes to jsem se neskutečně bála, přeci jenom, zachránil mi život...
Ztráta Lisy hodně bolela, ale stejně jsem o tom nechtěla s nikým mluvit, dokonce ani s Aidenem. Vlastně jsem projistotu nemluvila s nikým. Nebylo to z trucu, bylo to díky prožitým událostem. Kdyby se mě někdo zeptal na něco jiného, než na to, jak se cítím a stále na mě nevrhal ty soucitné pohledy, možná bych i byla schopna se s ním bavit. Co se týče mé nohy, dostala jsem náhradní, bylo těžké se naučit na ní chodit, ale postupem času jsem to dokázala.
Jednoho pozdního odpoledne k mému lůžku přistoupil Colin. "Gratuluji!" řekl místo pozdravu. "A k čemu?" nechápala jsem. "Přece k tvému vítězství, ty to ještě nevíš? Jsi jediná, kdo zkoušku přežil." Věděla jsem, že jsem jediná, ale i tak mé srdce poskočilo překvapením. "Dnes večer tě čeká zasvěcení, tak se připrav." otočil se a s těmito slovy odešel.
Chloe zřejmě vědělala, co se chystá, protože mě ihned po Colinově odchodu propustila.
Pospíchala jsem se připravit, po těch dlouhých dnech, které jsem přežívala bez jakékoli hygieny, jsem se musela trochu zkulturnit. Vstoupila jsem tedy do sprchy a nechala dopadat horkou vodu na svůj obličej. Poté jsem vylezla a osušila se. Otevřela jsem svou šatní skříň a v tu chvíli zalitovala, že nemám nic lepšího než několik druhů triček a tílek, roztrhaných džínů a kožených bund. A pak mě napadlo:"Proč bych se měla oblékat jinak, než to mám ráda!" Zvolila jsem tedy černé džíny, bílý nátělník a černou, koženou bundu.
"Už bylo načase!" uvítal mě Colin, když jsem zaklepala na dveře pokoje, kde prozatím přebýval. "Počkej tady, přijdu pro tebe!" nakázal mi, vtáhl mě do místnosti a sám odešel. Byla jsem nucena jeho rozkaz uposlechnout, koneckonců, poprvé v životě jsem měla možnost prohlédnout si pokoj, který teď měl náležet mě.
Za pár minut se Colin vrátil, beze slova mě uchopil za předloktí a rychlým krokem mě táhl pryč. Zavedl mě do zadní místnosti obrovské místnosti, kde mě nechal chvíli čekat. "Uklidní se!" řekl, když se vrátil a uviděl můj mírně rozrušený výraz.
Vystoupila jsem na pódium a rozhlédla se kolem sebe. Na lavicích kolem seděly tisíce lidí, kteří na mě upíraly své pohledy plné očekávání. "Představuji vám Elsu, novou vůdkyni Smečky! Vzdejte jí čest!" vykřikl Colin do tíživého ticha. Na to se všichni přítomní postavili a učinili poznávací gesto. Zopakovala jsem jej a přitom jsem očima vyhledala Aidena. Usmál se a já mu jeho úsměv vřele oplatila. Jen jedny oči mi tam chyběly, nebyla tam Lisa...