Werewolf

Kapitola 4.

Uběhlo několik dní. Každý den jsem navštěvovala Aidena, jehož zdravotní stav byl stále lepší a lepší. Také jsem velmi často vídala malou Lisu, která si stále zvykala na svůj nový život.

„Dnes je tvůj velký den." usmála jsem se na Lisu jednoho rána. „Ano, já vím."odvětila tiše a upřela na mě své veliké oči, v nichž se leskl strach. Dnes v noci měl totiž nastat úplněk a ona měla zažít svou první přeměnu. „Neboj se! Pomohu ti jak jen budu moct!" konejšila jsem ji.

Celý den jsem strávila s Lisou. Moc toho nenamluvila, aby taky ne, strach jí svazoval hrdlo. Konečně se začalo stmívat. Byla to taková tradice, vždy v ten večer, kdy nastal úplněk jsme se všichni shromáždili pod otvorem ve stropě a čekali na vycházející měsíc. Bylo tomu tak i teď, postavili jsme se s Lisou na kraj davu, zírali na otvor a čekali. Byla jsem plná očekávání, na tuto chvíli jsem každý měsíc čekala jako na smilování. Lisiin výraz ve tváři však vypovídal o něčem docela jiném, její oči byly plné nezměrného strachu z nadcházejících momentů. Spatřila jsem okraj vycházejícího měsíce a mé tělo naplnila bezmezná euforie. Už byla vidět polovina, napětí v mém těle stoupalo. Tři čtvrtiny...a najednou mýtinu zalila záře.

Uslyšela jsem první křupnutí, mé kosti se prodlužovali a já se svíjela v příšerných bolestech. Podívala jsem se na své dlaně, měnili se, nehty pomalu střídaly drápy a kůži hustá srst. Křuplo mi v čelisti, z krku se mi vydral nelidský výkřik. Cítila jsem, jak se mi zkracují vlasy, prodlužuje páteř a rostou chlupy na zádech. Přeměna byla konečně hotová.

Otočila jsem se k velikému měsíci a hlasitě zavyla. V odpověď se ozvalo nejméně tisíc zavytí. Vzpomněla jsem si na Lisu. Ležela za mnou a byla naprosto nehybná. Očichala jsem ji a strčila do ní čumákem. Probrala se, nejprve se mě lekla, ale potom poznala, že jsem to já a trochu se uklidnila.

Pobíhali jsme po lese, na nebi bylo vidět tisíce hvězd, jenž se leskly, jako drahokamy. Lisa se držela těsně za mnou, stále ji ovládal strach, i když to nejhorší už měla za sebou.

Dostali jsme se až na konec našeho území, dál jsme chodit nesměli. Já však zaslechla hlasy. Přikrčila jsem se do vysoké trávy, Lisa udělala to samé. Tiše jsme poslouchali. Hlasy vycházely z nedaleké mýtiny, ta už ale byla na území čarodějů. Pohledem jsem dala Lise najevo, že má zůstat tam, kde je a sama jsem se plížila blíže k mýtině. „To ale nemůžeme! Nemůžeme na ně zaútočit, ještě ne." říkal nějaký ženský hlas. „Ne, máš pravdu, je nás málo, jsme slabí. Musíme se spojit s upíry, jejich podporu máme téměř jistou. Za moc a peníze udělá Dylen všechno." odpovídal jiný, mužský a drsný hlas. „Dobrá," dodal ten samý hlas po chvíli „vyšleme posla, ať vyřídí Dylenovi, že se na této mýtině sejdeme znovu v předvečer příštího úplňku. Půjdeš ty Sel." „Ano, můj pane." odpověděl zas ženský hlas. Usoudila jsem, že je to nejspíš vůdce čarodějů, Marwel, také mi došlo mi, na koho se domlouvají a tak mi blesklo hlavou: „Nesmí se k Dylenovi dostat." „Jdi hned" nakázal muž. „Ano..." Sel se ztratila mezi stromy, já však sledovala směr, kterým se vydala. „Takže, sejdeme se tu příští měsíc." rozloučil se s nimi Marwel a celá skupina se tiše vytratila. Teď přišla má chvíle, rozběhla jsem se tím směrem, kterým se vydala Sel. Mým plánem bylo přiblížit se k ní zezadu a skočit na ni, proto jsem se musela pohybovat rychle a tiše. Bylo to velmi nebezpečné, zaprvé jsem už nebyla na našem území a zadruhé mohla použít nějaké kouzlo, které by mě mohlo zabít.

Konečně jsem ji spatřila mezi stromy, zrovna si zavazovala tkaničku, ideální příležitost. Ozvalo se křupnutí, neopatrně jsem šlápla na větvičku. Zpozorněla, vstala a otočila se, uviděla mě. Chviličku stála ochromená strachem, ale pak se vzpamatovala a vrhla po mě jakousi kletbu. Uhnula jsem. Neměla jsem čas, a tak jsem se na ni vrhla. Ona však stačila vyčarovat silové pole, takže já tvrdě narazila a padla k zemi. Síla nárazu mě odmrštila asi o tři metry dál, žádná zranění mi však nezpůsobila. Vyslala na mě další kletbu, znovu jsem však uhnula, nadběhla jsem si ji a skočila na ni. Než stačila vyslat další kouzlo, byla mrtvá...

Vracela jsem se zpět celá od krve a k smrti unavená. Musela jsem to udělat, musela jsem ji zabít, donesla by tu zprávu Dylenovy. Sice jsem věděla, že až se Marwel dozví, že je Sel mrtvá, vyšle někoho dalšího, ale na celou skupinu čarodějů jsem si netroufla zaútočit a takhle jsem alespoň získala trochu času říci o tom to Connorovy. Lisu jsem našla na tom samém místě, kde jsme se rozešly, když mě viděla zděsila se a utekla, zřejmě mě nepoznala. Lehla jsem si na zem a usnula.

Ráno jsem se probudila. Ve vlasech jsem měla zapletené listí a větvičky. Celé mé tělo bylo zamazané od krve. Rozběhla jsem se k Doupěti jak jen to šlo, byla jsem totiž unavená a kolena se mi podlamovala, ale měla jsem jasný cíl, doručit zprávu Connerovy.

„Connere!" zvolala jsem, když jsem vběhla do jeho pokoje. „Co je?!" otočil se a vyvalil na mě oči, zřejmě ho překvapilo mé triko zacákané krví. „Mám pro tebe zprávu, která by tě měla zajímat." odvětila jsem. Vypověděla jsem mu tedy vše, co se stalo předešlé noci. „Musíme svolat poradu..." odtušil šeptem.

Za pár minut se v Connerově pokoji opravdu sešla pětice nejhlavnějších a rozmlouvali mezi sebou o dalších postupech. Já tam byla také, musela jsem jim totiž vše znova popsat, a to do všech podrobností. „Connere, měli bychom o tom informovat Colina, jestliže jsme v nebezpečí my, tak i oni." naléhala jsem. Colin byl vůdce nepřátelského klanu. „Ne, to neudělám, v žádném případě ne! Obejdeme se bez nich." „Ne, neobejdeme, myslíš si, že se jim můžeme postavit? Je nás tak málo! Když se s Colinovým klanem nespojíme, budeme daleko zranitelnější!" vyjela jsem na něj. Jeho oči zahořely hněvem, chytil mě pod krkem a přimáčkl mě ke stěně. „Chceš se vzpírat mému rozkazu?!" zašeptal a jeho stisk zesílil tak, že jsem nemohla dýchat. „Ona má pravdu, bylo by šílenství čekat co se bude dít, nemáme čas, musíme jednat." poznamenal Gerhel, nejstarší ze Smečky. Conner mě pustil a já padla na kolena a zhluboka dýchala. „Za svou troufalost půjdeš za Colinem ty. Jestli spojenectví odmítne, zaplatíš za to životem."