Werewolf

Kapitola 3.

Vlekla jsem upírku lesem. Zmítala se v mém sevření, a tak jsem ji tvrdě udeřila do obličeje. Zasténala a upadla do bezvědomí. Vzala jsem ji do náruče a nesla ji směrem k Doupěti.

„Kdo je to?" zeptal se Connor, vůdce Smečky. „Upírka, zvěd." odpověděla jsem a hodila ji na zem. S heknutím se probrala, z nosu jí teď odkapávala krev. „Aha" zasyčel a naklonil se nad ni „Když řekneš, cos tu dělala, ušetřím tě bolesti." Vzepřela se, viděla jsem, jak je slabá a jak se jí pod vahou jejího vlastního těla klepou paže. „Myslíte že vám něco řeknu? Že zradím vlastní rasu? Ne, budu mlčet!" sykla. Uštědřil jí jeden kopanec a ona se svezla na podlahu. „Tak co, budeš mluvit? Cos tu dělala?" zakřičel na ni. „Ne!" zněla její odpověď. Další rána. Takhle to pokračovalo několik hodin, až se nakonec vzdala. „Vyslali mě! Schyluje se k válce!" zařvala. Výraz k Connorových očích vypovídal o jeho překvapení. Chytil ji pod krkem. „K jaké válce?! Mluv!!!" „K Velké válce, k válce všech čtyř vrstev!" vykřikla. „Elso, odveď ji do vězení! Je velmi nebezpečná, ať ji pořádně střeží jako oko v hlavě." nakázal mi. „A Elso" zašeptal „o tom co jsi tu slyšela ani slovo."

Odvedla jsem ji ven. Byla tak slabá, že jsem ji musela podpírat. Pomalu jsem ji táhla k věznici a ostatní ze Smečky se za námi otáčeli. Poznali, že to není vlkodlak hned na první pohled, podle jejích červených očí. „Vedu vám dalšího vězně. Je to upírka, Conner nakázal, že ji máte pořádně hlídat." řekla jsem, když jsem ji předávala do rukou stráží. „Fajn, ať se Conner nebojí, budeme ji chovat jako v bavlnce." odvětil jeden z nich a hrubě ji strčil do dveří.

„Tak co, jak je mu?" zeptala jsem se Chloe, když jsem přišla do ošetřovny. „Probral se." „Vážně? Zavedeš mě k němu?" otázala jsem se. „Pojď" máchla rukou a vedla mě někam do zadní části místnosti. „Aidne? Máš tu návštěvu." oznámila, když jsme přišly k jeho lůžku a odešla. Pootočil ke mě hlavu. „Kdo jsi?" zeptal se tiše. „Dost absurdní otázka, když právě kvůli mě tu ležíš." odvětila jsem s úšklebkem na rtech. Vrhl na mě naštvaný pohled, já však zůstávala naprosto chladná. „Hele, víš, já tě sice málem zabila, ale na druhou stranu jsem to byla já, kdo tě sem přinesl, takže ačkoliv to zní vážně hodně divně, málem jsem tě zabila, ale na druhou stranu jsem ti zachránila život a riskovala při tom ten svůj. Jen tak pro informaci, nikdo neví, co jsi zač, řekla jsem, že jsem tě našla v lese, protože kdyby se někdo dozvěděl, že jsi z nepřátelského klanu, zabili by mě i tebe." zašeptala jsem mu do ucha. Jeho výraz se změnil, už nebyl naštvaný a tvrdý, teď jakoby změknul. „Ehm, nevím co na to říct, asi díky?" „Není zač a teď když mě omluvíš, už půjdu." zašklebila jsem se a otočila se k odchodu. Měla jsem v plánu navštívit Lisu, její postel byla však prázdná. „Hej, co je s tou holkou, co tu ležela?" zavolala jsem na jednoho muže pracujícího na ošetřovně. „Ta? Dnes ráno jsme ji propustili." odpověděl a odešel.

Ahoj, tak tohle je třetí kapitola mého příběhu. Zatím to pro vás asi není moc záživné, ale tyhle tři kapitoly byly zatím jen abyste se s Elsou trochu seznámili. Stejně bych ale uvítala nějaké ohlasy, pozitivní i negativní:)