Werewolf

Kapitola 25

Stoupla jsem si před bránu, rukou svírajíc dlouhý nůž, a sledovala stále se přibližující armádu. Zhluboka jsem dýchala a snažila se tak ze sebe vytlačit strach, věděla jsem, že ať se stane cokoliv, za branou čeká celá naše armáda, která je kdykoliv připravená mi vyrazit na pomoc. Shromáždili se před bránou a já s hrůzou zjistila, že je jivh minimálně třikrát víc než nás. "Co chcete?!" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že je to dost hloupá otázka. "Mno, jak se to vezme..." protáhl Dylen (vůdce upírů) a lenivě zvedl dlouhou mačetu, kterou svíral v ruce. "Neboj se, nás si nikdy nepodrobíte!" odsekla jsem. "Ne? A co když ti povím tohle, Colin je mrtvý, jeho členové jeho klanu se rozutekly jako krysy! Tak co, pořád jsi si tak jistá?" naklonil se ke mě. Ne, jistá jsem si nebyla ani předtím, ale tohle byl zásah bleskem, Colin byl naše poslední naděje. Zřejmě to bylo poznat, protože se pobaveně zašklebil. "Stále si stojím za tím, co jsem řekla, nikdy si nás nepodrobíte!" trvala jsem na svém. "To se uvidí!" "Nemáte proti nám šanci!" z řad čarodějů vystoupil jakýsi shrbený, starý muž. "Ne? A vy jste jako kdo?" zdvihla jsem obočí. "Na tom nesejde, hlavní je to, že prohrajete. Ale, když to chceš tak moc vědět, jsem Mirwin, vůdce čarodějů." na jeho tváři se objevil zlomyslný úšklebek. Spatřila jsem svého bratra. "To co jsi provedl Lise, to ti spočítám, zajímá tě vůbec že je mrtvá?!" vyjela jsem na něj, vypadalo to však, že je mu lhostejné co mu říkám. "Ne, nezajímá, byla slabá." zasyčel. Otevřela jsem pusu, jako kdybych mu chtěla něco říct, jeho slova mi však vzala dech. "Nonono, rodinné záležitosti si řešte v soukromí, to nás nezajímá. Já chci vědět, jestli se vzdáte dobrovolně, nebo ne." vložil se do toho Dylen. "Ne, to rozhodně ne!" zasyčela jsem a plivla mu do tváře. V tu chvíli mi něco proletělo kolem tváře, když jsem se za tím ohlédla, spatřila jsem malou kudlu, zabodnutou v pravém křídle brány. "Teď!!!" zařvala jsem a ven se vyhrnuly desítky členů naší armády.

Začala řež při které nikdo nezůstal nezraněn. Má zmrzačená noha mě sice trochu omezovala, ale stejně jsem se nožem oháněla jak nejlépe jsem uměla a měla jsem na rukou krev minimálně dvaceti lidí. Pak jsem se ale střetla s Aidenem. "Tak ty jsi nechcípla?!" procedil mezi zuby. "Jak vidíš, tak ne." uchechtla jsem se. "Aidene, ty nevíš kdo jsem? Jak to, že se z nás najednou stali nepřátelé?" ptala jsem se ho. "My jsme nikdy přátelé nebyly!" zavrčel a vrhl se na mě. Srazil mě na zem, takže jsem v tom úleku upustila svou zbraň. Lehl si na mě a zdvihl svůj nůž, já mu však zadržela ruku. Držela jsem ji tak dlouho a tak silně, že jej nakonec upustil. Čepel břinkla o zem, chtěla jsem se pro ni natáhnout, on byl však rychlejší a chytil mě pod krkem. Cítila jsem, jak mi dochází vzduch. Natáhla jsem se po noži, byl však moc daleko. "Hhhhhhhh!" snažila jsem se se nadechnou. Už jen milimetr! Aidenův stisk zesílil. Ukazováčkem jsem se dotkla rukojeti. V mých plicích už nebyl žádný vzduch. jedním prstem jsem si nůž přisunula, takže teď jsem ho chytla do ruky a vrazila mu ho do břicha. Jeho stisk náhle povolil a jeho tělo se na mě zřítilo. Odvalila jsem ho na stranu, abych se mohla posadit. Teprve teď jsem si uvědomila, co jsem udělala. Klekla jsem si k němu a vzala jeho hlavu do dlaní. "Aidene!" vykřikla jsem a zatřásla jím. Sledovala jsem, jak se z jeho očí pomalu vytrácí rudá barva, na okamžik ji znova vystřídala jantarově žlutá. "Elso..." vypravil ze sebe s námahou "Co s-e to dě...." Pak jeho oči zchladly a vytratilo se z nich veškeré světlo života. Já ho zabila. Já jsem byla jeho vrahem. Měla jsem na rukou jeho krev... Přitiskla jsem si jeho tvář k hrudi a začala plakat, chtěla jsem aby žil, aby bylo vše jako dřív...

Vstala jsem. Viděla jsem tu zkázu kolem sebe, tolik pobitých vlkodlaků. "Ústup!!! Ústup!!!" zařvala jsem. Všichni se stáhli, uchopila jsem Aidenovo tělo do náručí a odnesla jej zpět do Doupěte. Byl mrtvý a mohla jsem za to já...

Ahoj tak jsem tu s 25 částí, snad se vám líbila. Také bych vám moc chtěla poděkovat za všechna votes a shlédnutí. Budu moc ráda, když tu zanecháte votes, nebo lépe komentář.