Werewolf

Kapitola 10.

  Konečně nastalo ráno, pohlédla jsem na své zubožené ruce, ještě teď se třásly. Bolelo mě celé tělo a měla jsem pocit, že jsem přežila jen zázrakem. Taková muka! Usadila jsem se do nejtmavšího kouta své cely, přemýšlela jsem, co se asi stalo minulé noci, proběhla ta tajná rada čarodějů a upírů? Nejspíš ano, všechno bylo ztraceno...

Najednou jsem zaslechla jakýsi hluk, přicházel shora, kde byly síně čarodějů. Byl to hlasitý křik. Přemýšlela jsem, co se tam nahoře děje, nic mě však nenapadalo. Chvilku jsem jen tak stála přimáčklá k mřížím a naslouchala, náhle však někdo přiběhl, lekla jsem se, proto jsem se tedy rychle ukryla do stínu svého vězení. „Elso! Jsi tu?" volal mě dobře známý hlas. Byl to Aiden. Přistoupila jsem k mřížím, byla jsem překvapená, že ho tu vidím, nechtěla jsem to však dát najevo, když jsem se na něj totiž podívala, mým tělem lomcoval vztek. „Co tu děláš?" procedila jsem mezi zuby. „Přišel jsem tě zachránit." řekl a z kapsy vytáhl dlouhý kovový klíč. „Zachránit mě? A kde jsi byl, když jsem tě potřebovala?" „Elso, na vysvětlování teď není čas!" „Není čas?! Ale já to chci vědět, chci vědět, proč jsi mě tu nechal?!"

Vzdychl a odemkl mříže. „Tady není bezpečno, pojď!" řekl a vytáhl mě z cely. I když nerada, přiznala jsem, že má pravdu, v bezpečí jsme tu opravdu nebyli, nechala jsem se jím tedy vést spletitými chodbami, až jsme se konečně dostali ven.

„Kde je Conner? Potřebuji s ním nutně mluvit." otázala jsem se poté co jsme přišli do Doupěte. „Elso...Conner......je mrtvý...." odvětil Aiden tiše. „Mrtvý?" nechápala jsem. „Ano, když tvé poslání selhalo-" nedořekl větu. „Mé poslání? Jak to myslíš, mé poslání? Snad naše, ne? Byli jsme tam oba a oba jsme selhali!" zakřičela jsem na něj a odešla. Potřebovala jsem si s někým promluvit, naštěstí jsem po chvíli narazila na Colina, vypadal příšerně, tvář měl zšedlou únavou a na paži ze mu leskla krev. „Coline? Co se stalo?" tázala jsem se. „Zaútočili jsme na ně. Když jsi se nevrátila, nezbývalo nic jiného, než čekat na předvečer úplňku. Bylo jich moc, ale pobili jsme je, Marwel je mrtvý, to je na chvilku zdrží. I my jsme však bohužel utrpěli četné ztráty na životech. Mezi mrtvými je i Conner..." informoval mě. „Pojď, potřebuji s tebou mluvit." řekl a vedl mě někam pryč.

Zavedl mě do Connerova bývalého pokoje. „Poslouchej," řekl vážně „váš klan potřebuje nového vůdce, navrhoval bych tebe." Tímto návrhem mě dočista zaskočil. „Ale Coline, víš že tohle rozhodnutí musí odhlasovat rada, že ano?" připomněla jsem mu. „Ano, vím, zatím jsem zastal místo Connera, ale nezvládnu to, ovládat takovou masu lidí sám. Myslím si, že bych nenašel lepšího vůdce, než jsi ty. Vůdcem smečky je ten, kdo by za ni položil život, tak jako Conner. A já vím, že ty bys to udělala též." naklonil se ke mě. „Dobře tedy," pousmála jsem se „zkusím to."

Z toho, že bych se měla stát Connerovou následnicí jsem neměla špatné svědomí. Tak už to ve smečce chodí, vůdce přijde a pak....odejde.