Werewolf

Kapitola 13.

"Nesmíte se vrátit dřív, než při zítřejším západu slunce." řekl předseda a s těmito slovy nám dal pokyn, že můžeme jít. Prošla jsem tou podivnou clonou a jen co jsem byla na druhé straně, pocítila jsem na kůži chlad. Rozhlédla jsem se kolem sebe, nikde nebylo vidět nic jiného, než temná strniště a v dáli jakýsi les. Postupně sem vstupovali i ostatní Vyvolení.
Cítila jsem je za sebou, jak berou do ruky klacky, než jsem se však stačila otočit, někdo mě praštil do hlavy tak silně, že jsem se zapotácela a upadla na zem. Stáli nade mnou dva a každý v ruce svíral dlouhou větev. "Teď už si nemůžeš tolik vyskakovat, co?" řekl jeden a znova mě udeřil. "Promiň, ale nevím co jsem ti-" nedořekla jsem větu, protože mé tělo zachvátila další bolest. V puse jsem ucítila něco teplého a lepkavého, krev. Vzepřela jsem se na třesoucích se rukách a plivla ji útočníkovi do obličeje, to ho však povzbudilo k ještě větší zuřivosti a uštědřil mi takovou ránu, že jsem upadla do polovičního bezvědomí. "Už ji nech, ta je vyřízená." ozval se nějaký hlas. "Jo, asi máš pravdu, pojď, jdeme, stejně, dříve nebo později ji tu něco sežere." odpovídal druhý. Zvedla jsem hlavu, všechno jsem viděla rozmazaně a v dálce jsem matně zahlédla jakési dvě postavičky spěchající pryč. "Myslíš že jsi mě dostal? Že už nemůžu ohrozit tvé šance na post vůdce? To se ještě uvidí!" zašeptala jsem sama pro sebe.
Ležela jsem tam dost dlouho a nabírala jsem síly. Když jsem cítila, že už mohu vstát, už se schylovalo k večeru. Musela jsem nasbírat nějaké dřevo, chtěla jsem rozdělat oheň. Vydala jsem se tedy po strništích, kde bylo poházeno mnoho polámaných kusů dřeva, z čehož jsem usoudila, že zde dříve rostly stromy. Plamen jsem vykouzla dvěma křemeny, které jsem našla.
Když se stmívalo, začala na mě padat únava a i když jsem věděla, že nesmím usnout, přistihla jsem se, jak mi padají víčka. Vstala jsem tedy. Bylo by nebezpečné zůstávat tu v noci ve tmě, nasbírala jsem tedy několik suchých kusů dřeva, které byly ledabyle poházeny kolem mě. Plamen jsem vykouzlila křemeny, které jsem našla.
Když oheň konečně vesele plápolal, napadlo mě, že bych si měla zajistit alespoň nějakou jednoduchou zbraň. Vzala jsem si kus větve a ostrý kámen, tímto způsobem jsem si udělala oštěp.
Pak se stalo něco, co jsem rozhodně nechtěla, usnula jsem! Když jsem se probudila, na první pohled vše vypadalo, jako předtím. Šestý smysl mi ale říkal, že se na mě někdo, nebo něco dívá. Pomalu, se strachem v duši jsem se otočila. Měla jsem proč se bát, za mnou totiž sedělo něco mohutného a černého. Okamžitě jsem popadla oštěp, to ono však bylo rychlejší a skočilo to na mě. Do obličeje jsem tomu neviděla, ale cítila jsem, celou váhu toho těla, které na mě leželo a navíc mě do nosu udeřil ten příšerný pach, co se linul tomu zvířeti z pusy. Ozvalo se hlasité křupnutí, mou pravou nohu zachvátila nesnesitelná bolest. Vykřikla jsem. Stvůra se asi lekla, protože se na okamžik zarazila, já tak získala čas natáhnout se pro zbraň a vrazit ji netvorovi do břicha. Nejdříve spadl na bok a pak se odvalil stranou. Rychle jsem se vzpamatovala a utíkala pryč, to něco ale ještě nebylo mrtvé, chytlo mě to za levou nohu a táhlo někam pryč. Já se ale zachytila za nějaký seschlý pahýl a neměla jsem v plánu se pustit. To nebyl ten nejlepší nápad, jelikož jsem za chvíli cítila, jak se mi trhají svaly v levé noze. "Ahhh!!!" zakřičela jsem zoufale. Pustit jsem se také nemohla, kdybych se totiž pustila, sežralo by mě to celou.
Ozval se odporný zvuk, bolest v mé noze závratne vzrostla. Podívala jsem se na ni a zděsila jsem se, končila někde u kolene a byla celá zakrvácená. Druhou polovinu mé žralo to zvíře. Bylo mi na zvracení, když jsem viděla, jak tomu má krev teče z úst. "Jedna noha poloviční, druhá zlomená, jak se tomu teď mám sakra ubránit?!" nadávala jsem tiše. Měla jsem chvíli čas, dokud totiž zvíře žralo mou urvanou končetinu, nevšímalo si mě. Sundala jsem si bundu a obvázala jí stále krvácející ránu. Mezitím to TO dojedlo a zřejmě dostalo chuť na další, protože se to na mě vrhlo znovu. "No, kopí ti asi moc neuškodilo, co?" zašeptala jsem. Už, už to na mě znova padalo, stačila jsem však uhnout, hbitě jsem vyrvala kopí z jeho břicha a než se nadál, měl je zaražené mezi očima. V mdlobách jsem padla k zemi.