Ahoj, chtěla bych vám všem moc poděkovat za všechna votes a krásné komentáře!😊 Doufám, že se vám tato část bude líbit a samozřejmě i dnes budu moc ráda, když tu zanecháte komentář, nebo votes!😊
Musela jsem přestěhovat všechny své věci do mého nového pokoje. Byl mnohem větší, než ten starý. Cítila jsem se tam poněkud ztracená, ve skutečnosti to však nebylo pokojem. Cítila jsem se ztracená ve své nové funkci.
Ozvalo se zaklepání. "Dále!"řekla jsem nahlas. Do dveří strčil hlavu Aiden. "Čau!"pozdravil. "Ahoj"usmála jsem se na něj. Od té doby, co mi zachránil život, můj vztah k němu nabral zcela jiných dimenzí. "Poslyš, přišel jsem ti něco říct..."řekl a sedl si na mou postel. "Tak do toho!"povzbudila jsem ho a usadila jsem se naproti němu na dřevěnou židli. "Víš...musel jsem to udělat, musel jsem to Colinovy říct, že jsi mě zachránila." "Proč?"zvedla jsem obočí. "Protože by mě jinak nepustil abych tě zachránil."odpověděl. "Ah, tak... Já ani nevím, jak ti mám poděkovat..."vymáčkla jsem ze sebe. "Eh, to je v pohodě! Víš, popravdě, trochu jsem se bál že se budeš zlobit!"zasmál se. "Proč bych se proboha měla zlobit?! Vždyť jsi mi zachránil život!" "Nevím, hele, už budu muset jít, ještě jsem ti měl říct, že se Colin vrací zpět ke svému klanu."oznámil mi a vstal k odchodu. "Počkej ještě!"zvolala jsem a objala jsem ho. Bylo to poprvé za dlouhou dobu, co jsem něco podobného udělala. "Děkuju"zašeptala jsem mu do ucha. Jen se usmál a sáhl na kliku, pak ale jako kdyby si na něco vzpomněl. "Na něco jsem zapomněl, něco jsem ti přinesl."sdělil mi a hodil na mou postel balíček zabalený v obyčejném balícím papíru, poté odešel.
Sedla jsem si na postel a dala se do rozbalování. Roztrhla jsem papír a uviděla hnědé desky. Vypadalo to jako kniha, ale když jsem zalistovala jejími listy, zjistila jsem, že je úplně prázdná. Deník... Uložila jsem ho do šuplíku svého psacího stolu s myšlenkou, že se snad jednou bude hodit.
Opustila jsem svůj pokoj a vyšla ven. Připadalo mi totiž slušné, jít se rozloučit s Colinem, a tak jsem zamířila rovnou k bráně. Tam jsem čekala asi dvacet minut, pak konečně, když už jsem myslela, že se na to vykašlu, jsem spatřila jeho blížící se postavu.
"Chci se jen rozloučit"oznámila jsem a podala mu ruku. "Bylo mi ctí!"stiskl ji a vyšel ven. "Takže zatím"rozloučila jsem se s ním. "Zatím, ještě se uvidíme"odvětil a odešel.
ČTEŠ
Werewolf
Werewolf,,Společnost je rozdělena na čtyři skupiny: lidé, čarodějové, upíři a vlkodlaci. Mezi těmito skupinami odjakživa panovaly sváry a nepokoje, nikdy však nedošlo k otevřené válce. Patřím k vlkodlakům, co by se s námi stalo, zotročili by nás? Přežili by...
