Werewolf

Kapitola 5.

Byla jsem naštvaná, za to že jsem projevila svůj názor jsem měla být potrestaná? Conner byl tak nespravedlivý! Vyšla jsem z jeho pokoje. Ostatní mi uhýbali z cesty. Pozornost totiž budilo mé zakrvácené triko a oči, ze kterých málem sršely blesky. Pro tuto chvíli se mě všichni báli, všichni až na Aidena, kterého už dávno pustili z ošetřovny. Přiběhl ke mě a jemně mě uchopil za předloktí. Vytrhla jsem se mu, neměla jsem náladu se s ním bavit. „Co tak nabroušeně?" nadhodil s úsměvem na rtech. „Do toho ti nic není." odpálkovala jsem ho a šla dál. „Milá, jako vždycky!" pousmál se. „Hele, poslouchej, nemám na ty tvoje vtípky náladu, jak můžeš vidět, mám za sebou velmi divokou noc, takže mě prosím nech na pokoji!" okřikla jsem ho a při těch slovech poukázala na své triko. „Hej hej hej, tak jo, jenom klídek, jo? Jen jsem se chtěl zeptat jak je, nic víc." bránil se a zvedl u toho ruce, jako když se vzdává. „Mám se fajn, jak vidíš!" odrazila jsem ho a šla se umýt a převléknout.

Když jsem vylezla ven a pospíchala ke dveřím Doupěte, opět mě dostihl. „Kam jdeš?" naléhal. „Na výlet!" usmála jsem se ironicky. „Hmm, vtipná a smím vědět kam?" „Tam, kam ty nesmíš." „A to kam?" „Ach! ty jsi tak neskutečně vlezlej! Jdu za Colinem, proto tam se mnou nesmíš, za to bychom oba zaplatili životem." otočila jsem se na něj. „Aha, tak to tě alespoň doprovodím, aby ses nebála." usmál se. „A proč tam vlastně jdeš?" zeptal se zvědavě. „Do toho ti.....i když...........proč bych ti to neřekla, ostatně jsi taky vlkodlak.........kvůli spojenectví mezi našimi klany." odvětila jsem tiše. „Proč?" podíval se na mě s udiveným výrazem ve tváři. Vypověděla jsem mu vše, co se stalo předešlého večera. Jeho bezstarostný výraz vystřídal výraz plný obav. „Už chápu" řekl vážně „trvám však na tom, že tě doprovodím až ke Colinovi." „Asi jsi to nepochopil, když tam se mnou půjdeš a Conner se pak dozví, že jsem tě zachránila před jistou smrtí, zabije mě i tebe, já už nevím, jak jinak ti to mám říct!" vyjela jsem. Najednou, jako kdyby ztratil řeč.

Kráčeli jsme mlčky lesem, Aiden se však najednou zastavil. „Tady končí území vašeho klanu, počkám na tu na tebe." oznámil mi. „Fajn" pousmála jsem se na něj. To byl první úsměv, který jsem mu věnovala, myslím tím první, ve kterém nebyl náznak sarkasmu, cítila jsem se totiž malinko provinile za to, jak jsem na něj vyjela. Bezstarostně jsem překročila hranici.

Asi za hodinu jsem konečně v dáli spatřila sídlo nepřátelského klanu, vypadalo velmi podobně, jako Doupě, jen bylo o něco menší. Vstoupila jsem dovnitř, v tu chvíli mě začalo probodávat tisíce nepřátelských pohledů, nebyla jsem vítaná, poznali že k nim nepatřím. „Kde je Colin?" zeptala jsem se jednoho muže. „Co od něj chceš? Ty tu nemáš co dělat!" zasyčel výhružně. „Potřebuji mu sdělit velmi důležitou zprávu, která se týká nás všech, když mu ji nedoručím, stane se něco hrozného, takže ti radím, řekni mi kde je!" odpověděla jsem mu tiše. „Kde by byl? Asi ve svém pokoji, nemyslíš?" uchechtl se. „Díky mnohokrát za cennou radu!" zvolala jsem, můj hlas byl plný ironie. Vykročila jsem. „Počkej, snad si nemyslíš, že tě tam nechám jít samotnou, dovedu tě tam!" zařval, hrubě mě chytil za předloktí a táhl mě pryč.

Konečně jsme se zastavili přede dveřmi Colinova pokoje. Muž zaklepal. „Dále!" ozvalo se. „Coline, máš návštěvu, je od Connera, prý ti musí vyřídit nějakou důležitou zprávu." ušklíbl se muž, strčil mě do dveří a zabouchl. Colin stál uprostřed místnosti a upíral na mě své jantarové oči. Zvedla jsem dlaň, mírně ji pootočila nejprve na jednu a potom na druhou stranu a přidala jsem ještě znamení míru, pomalé mávnutí rukou (něco jako indiánský pozdrav). Gesto po mě nezopakoval. „Co chceš?" zeptal se místo toho drsně. „Mám ti doručit zprávu." odvětila jsem s ledovým klidem. „A jakou zprávu?" „Zprávu o nadcházející válce." prozradila jsem tiše. Nevěřícně se na mě podíval. „Nevěřím ti!" zasyčel. „Vyslechni mě! Předešlé noci jsem narazila na skupinu čarodějů, Marwel, jejich vůdce jim zrovna vykládal plán, jak si nás podrobit. Vyslaly posla za Dylenem, chtějí se s ním spojit. Já toho posla sice zabila, ale tím se nic nevyřešilo! Jen jsem získala trochu času, abych tě mohla informovat. Až se Marwel dozví, že je ta dívka mrtvá, vyšle někoho jiného. Nemáme čas, musíme spojit naše klany, musíme jednat, jinak nás spolknou, jako malinu!" vysvětlovala jsem. Z jeho výrazu bylo jasné, že chápe.