Z jeho kanceláře do jeho náruče

Pohovor

"Dobrý den, jsem Harry Styles. Mám dnes pracovní pohovor na pozici management asistent?" usměji se trochu nejistě na recepční s blond vlasy staženými do úhledného culíku.

"Jistě, posaďte se, Harry. Pan Tomlinson vás za okamžik přijme." Odpoví mi slečna za stolem a optá se mě, co si dám k pití. Vyberu si lungo a sklenici vody.

Prohlížím si prostory kolem sebe a upíjím svou kávu. Recepce je světlá, s velkým logem společnosti (dvě velká T) a květinami, s výhledem do několika kanceláří s otevřenými dveřmi.

Zaměstnanci, na které vidím, nevypadají o moc starší než já. Je mi 21, čerstvě jsem dokončil bakaláře na obchodní univerzitě a k velkému nesouhlasu mých rodičů se rozhodl pracovat, na místo pokračování na magisterský titul.

"Pojďte prosím se mnou, Harry." slyším říkat recepční. Zvednu se, narovnám si košili a následuji ji přes dlouhou chodbu, na konci které plavovláska zaťuká na dveře, otevře je a osloví svého šéfa.

"Je tu pan Harry Styles na pohovor, může jít dál?" Odpověď neslyším, ale slečna ustoupí stranou a pokyne ke dveřím. Narovnám se a vkročím do kanceláře.

Okej, tohle jsem nečekal. Přede mnou se naskytne pohled na toho nejpohlednějšího muže, kterého jsem kdy viděl. Tohle bude problém, řeknu si pro sebe. On se zvedne od stolu, nakloní se ke mně a natáhne ruku. Je to pravděpodobně ta nejvíc sexy věc, kterou jsem kdy v životě viděl. Naprázdno polknu, nemůžu z něj spustit oči.

Pak promluví. "Zdravím vás, Harry. Jsem Louis Tomlinson. Vítám vás u nás."

Ano, řekni znovu moje jméno. Bože, chci ten hlas slyšet už napořád. Chci ho slyšet potichu, jak mi šeptá do ucha, chci ho slyšet křičet, když... Ehm. Ruku, Harry. Podává ti ruku, dělej něco! Natáhnu ruku k jeho a lehce stisknu.

"Dobrý den, pane. Jsem Harry, Harry Styles. Těší mě." Jeho dlaň je jemná, o něco menší než moje. Když se dotkneme, cítím mravenčení v břiše jako puberťák.

Pan Tomlinson sjede pohledem na naše spojené ruce a lehce se usměje. Hned na to je rozpojí.

"Posaďte se a začneme." Řekne mi, oba se usadíme a on zvedne ze stolu papíry, které identifikuji jako můj životopis a motivační dopis.

Pohovor probíhá dobře, pan Tomlinson se mě ptá na školu, práce, které jsem dělal během studia, moje představy ohledně zaměstnání. Zaujatě poslouchá moje odpovědi, jeho nádherné modré oči se upírají k mým, ústa se sem tam uvolní do širokého úsměvu, což způsobí rozkošné záhyby kolem jeho očí. S nadšením mi představuje společnost a mou případnou pracovní náplň.

"..a jako asistent managementu byste byl k ruce hlavně pro mě. Vedl byste můj kalendář, koordinoval meetingy a konference, zařizoval pracovní cesty a občas se nějakých i účastnil, pokud by to nebyl problém." skončí s popisem pan sexysnadbudoucíšéf.

"To by nebyl problém, pane." Odpovím. Jasně, že by to nebyl problém. Nic, co po mě tenhle chlap bude chtít nebude problém. Kdyby to bylo technicky možné, nechal bych si od něj udělat děti tady a teď. Ohnutý přes jeho kancelářský stůl. Nebo zapřený o dveře. Nepohrdnu ani křeslem, nejsem vybír... Sakra, Harry. Takhle nemysli. Tohle by byl tvůj nadřízený. A máš přece přítele.

Z lehkého zamyšlení mě vytrhne andělský hlas: "Tak to bude pro dnešek všechno. Děkuji za váš čas, do konce týdne se vám ozveme." Řekne mi a znovu mi podá ruku. Tentokrát ji stisknu pevněji než na poprvé, pan Tomlinson na to zareaguje úsměvem a pozvednutím obočí.

"Děkuji, pane Tomlinsone. Ještě jednou, bylo by mi potěšením pracovat ve vaší společnosti. Na shledanou." Rozloučím se, vykročím z kanceláře a po zdvořilém pozdravu s recepční opustím budovu.

Nemůžu přestat myslet na to, co se právě stalo. Spatřil jsem anděla. Pokušení. Půl hodiny jsem se koukal do těch překrásných modrých očí, obdivoval rozčepýřené hnědé vlasy, které se skoro dotýkaly dlouhých řas. Zmínil jsem už ty lícní kosti? Tak ostré, že jsem si jistý, že si o ně rozříznu prst, když se jich dotknu. Jsem ochotný to risknout. Vážně, proč tenhle chlap nedělá modeling? Nebo herectví? Lidi by mu leželi u nohou. Já bych mu ležel u nohou.

Nebo bych před ním byl na kolenou.
Harry! To by stačilo.

Povzdechnu si a uvědomím si, že jsem na cestě domů. Do pronajatého bytu, který sdílím s Johnem, mým přítelem.