Z jeho kanceláře do jeho náruče

Berlínové finále

Takhle skvěle už jsem se dlouho nevyspal. Když jsem se včera vrátil do svého pokoje, stále jsem cítil jeho vůni a opojnou chuť na jazyku. Bylo mi tak krásně. Přehrával jsem si všechny detaily, všechna slova, která mi řekl.

Zněl tak upřímně, tak opravdově. Je možné, že cítí stejnou přitažlivost, jako já?

Přál jsem si zůstat s ním, ale bál jsem se, abych ho nevyděsil. A chtěl jsem ho nechat přemýšlet.

Obléknu se a zamířím k výtahu. A tady je. Stojí před výtahem, ruce v kapsách, vlasy lehce rozcuchané. Přesně tak, jak mu to sluší nejvíce.
Zvedne oči ke mně a rozzáří se. "Dobré ráno, Harry."

"Dobré ráno. Spal jste dobře?" Zeptám se ho s úsměvem.

"Velice dobře. A vy?" Usmívá se a mně se podlamují kolena.

"Skvěle." Odpovím a v tom už se otevírají dveře výtahu. Pan Tomlinson nastoupí první a já ho hned následuji. Když se za námi zavírají dveře, vím, že nemám moc času.

Bez zaváhání se k němu otočím čelem a obě ruce mu položím na tváře. Nakloním se a než stihnu spojit naše rty, udělá to on. Cítím jeho ruce na mém pase, jeho rty přitisknuté na mých.

Vyměňujeme si něžné polibky a já se utápím v jeho blízkosti.

Dveře se začnou otevírat a my se od sebe odtrhneme. Zamíříme na snídani a já vyberu malý stůl v rohu restaurace.

Pan Tomlinson si přisedne vedle mě. "Měli bychom si promluvit, Harry." Řekne mi s vážnou tváří, když se usadí.

"Dobře." Přikývnu a pod stolem položím ruku na jeho stehno a začnu ho nesměle hladit.

On mou ruku opatrně odsune. "Tady ne, Harry. Takže. Jste báječný, chytrý a to, že mě přitahujete je myslím nad slunce jasné. Minulá noc byla nádherná..."

"Ale?" Zeptám se, když cítím jeho pochybnosti. Ale jste k ničemu, slyším hlas ve své hlavě.

"Prosím, nechápejte mě špatně. Ale na prvním místě je pro mě moje společnost. Nemůžu si dovolit na sebe přitáhnout negativní pozornost, nestojím o žádné skandály. Nechci, aby lidi probírali moji orientaci a milostný život. Spoléhá na mě tolik lidí, Harry. Přes padesát zaměstnanců. Mají rodiny, hypotéky... na vývoji našeho software jsme pracovali přes dva roky. A já ručím za to, že se na trhu chytne, ideálně, že ho od nás koupí nějaký korporát." Vysvětluje mi. Chápu, co mi říká, ale nerozumím přesně tomu, co to znamená pro mě. Co to znamená pro nás.

"To chápu. A co z toho vyplývá pro naši situaci?" Zeptám se opatrně.

"Pokud mi to dovolíte, nedokážu se od vás držet dál, Harry. Ale nechci, aby někdo řešil, co mezi sebou máme. Jste můj zaměstnanec a pokud vás nepropustím, což nechci, museli bychom to zatím držet v tajnosti. Aspoň do konce roku, než vydáme náš software. Vím, že po vás žádám moc, Harry, ale pochopte mě, prosím. Firma je moje všechno." Vysvětluje mi a upírá ke mně ty své nádherné modré oči.

Je tak překrásný. Nedokázal bych ho odmítnout, ani kdybych chtěl. Nechci být ničí tajemství, ale rozumím jeho důvodům a jsem připravený vzít si od něj tolik, kolik mi bude sám chtít dát.

Nadechnu se a chystám se odpovědět.

"Dobré ráno, Louisi, Harry! Tady jste, málem jsem vás přehlédl." Zdraví nás Nick. "Proč sedíte takhle vzadu?" Ptá se, zatímco si přisouvá židli k našemu stolu.

"Jinde nebylo místo." Odpoví mu pan Tomlinson. "Klidně pojď místo mě, Nicku. Já už jsem na odchodu. Za chvilku přednáším." Oznámí nám a zvedne se.