V neděli nás čeká poslední ranní lyžování. Zdoláváme svahy a mezi vrcholky zasněžených hor se rozléhá náš šťastný smích.
Oběd si dáme v příjemné horské restauraci a pak už je čas vyrazit na letiště. James nás nejdříve odveze na letiště do Salzburku, kde se musíme neochotně rozdělit.
"Bylo to úžasný, Lou. Děkuju, žes mě sem vzal." Obejmu ho a jemně ho políbím na rty.
"Já děkuji za tu nejkrásnější společnost, koťátko. Utíkej, ať ti to neuletí. Uvidíme se zítra." Louis mi vrátí polibek a na chvilku se do sebe ponoříme.
"Hmm, Lou... bude tak těžké vrátit se ke skrývání."
"Já vím, Harry. Už jen pár týdnů, koťátko moje. To zvládneme." Ujistí mě Louis. Oba ale víme, že následující 3 týdny budeme pod Cowellovým drobnohledem a nemůžeme udělat chybu. Což bude znamenat omezení kontaktu na minimum.
Naposledy se rozloučíme a jen co vystoupím, pokračují na cestě do Vídně, odkud letí Louis.
V pondělí ráno si mě Louis zavolá do kanceláře.
"Nicholas mi poslal první zprávu. Chceš ji otevřít se mnou?" Zeptá se mě.
"Jasně." Odpovím a posadím se k němu.
Louis otevře obálku a začne postupně vytahovat její obsah. První je fotka Louiho starého telefonu, displej je zamčený, ale svítí na něm dvě příchozí zprávy.
Koťátko
Taky mi chybíš, lásko 😘🍆Koťátko
Brrr, bez tebe je v posteli pěkná zima. Dobrou noc mému oblíbenému zdroji tepla. 💤Louis zakroutí hlavou a vyndá další dokument. Jsou to fotky, jak přicházím a vycházím z jeho domu, tenkrát, jak jsem u něj poznal Nicholase. V rohu je zakroužkovaný datum a čas.
Další jsou fotky mě a... Johna? Proč, sakra? K čemu jsou mu fotky s mým bývalým? Zaplaví mě nepříjemné vzpomínky a píchne mě u srdce. Louis vycítí můj neklid a stiskne mi ruku.
Dále jsou tam fotky ze včera z letiště. Jsme na nich samozřejmě každý zvlášť, ale v rohu fotek je znovu zakroužkované datum.
Poslední fotka by se dala považovat za jediný reálný důkaz našeho vztahu. Je focená z venku našich kanceláří. Stojíme u okna a objímáme se, Louis má ruku kolem mého pasu a já si opírám hlavu o jeho rameno.
Nakonec je v obálce dopis.
Pane T.,
víc toho na vás nemá. Před vaším domem, bytem pana S. a kancelářskými prostory má fotografy. Data z vašich telefonů nezískal.
N.G."Přepošlu to právníkovi, ať ví, že nás Cowell reálně špehuje." Oznámí mi Louis a pokračuje. "Je mi tak líto, že jsem tě do něčeho takového zatáhl. Cítím se hrozně, promiň, Harry. A ty fotky s ním..." vezme ho ruky mé fotky s Johnem, "nechápu, proč by to na tebe chtěl vytahovat."
"Lou, lásko. Jsme v tom spolu. Za to nemůžeš, dobře? Johnem už mi neublíží, mám tebe, a to je pro mě nejdůležitější. Jestli se tím snaží poukázat na mou orientaci, jsem otevřeně gay už asi od čtrnácti, takže tam moc nepochodí."
Chvilku se probíráme dokumenty a rozebíráme naše možnosti, když se z firemního telefonu ozve Perrie.
"Pane Tomlinsone, je tu pan Cowell. Říká, že má domluvenou schůzku, ale v kalendáři to nevidím." Oznámí mu.
"Řekněte mu prosím, že s ním budu mluvit jen v přítomnosti právníků."
"Loui?" Zakřičí z pozadí Cowell. "Copak ty mě nechceš vidět a vědět, co pro tebe mám? Nejsi u sebe sám, že ne? Máš společnost? Měl bych tu říct koho?"
![](https://img.wattpad.com/cover/352459240-288-k81900.jpg)
ČTEŠ
Z jeho kanceláře do jeho náruče
Fanfic"Dobrý den, jsem Harry Styles. Mám dnes pracovní pohovor na pozici management asistent?" usměji se trochu nejistě na recepční s blond vlasy staženými do úhledného culíku. "Jistě, posaďte se, Harry. Pan Tomlinson vás za okamžik přijme." - Šéf, spřízn...