Z jeho kanceláře do jeho náruče

Právní jednání

Na začátek jsem vám chtěla moc poděkovat za přízeň a čtení, přesáhli jsme 2k přečtení a povídka je #1 v #au a u minulé kapitoly bylo zatím nejvíc hvězdiček a já mám hroznou radost, že vás to snad baví 💗 Konec výlevu a jdeme na kapitolu 😀

Pracovní týden utíká rychle, stále máme co na práci. Zbývají nám poslední dva měsíce do vydání softwaru a lidi jsou přepracovaní, atmosféra hustá. Louis často pracuje dlouho do noci, takže i náš společný čas trpí. Kromě krátkých ukradených chvilek v jeho kanceláři jsme spolu už několik dní nebyli o samotě.

"Měli bychom někam vyrazit. Kolektivně. Lidi si potřebují odpočinout." Navrhne Liam na schůzce vedení, které se samozřejmě účastní Louis, Zayn a já.

"Můj známý má kousek odtud vinařství, s ubytováním a vším. Myslím, že bych u něj mohl sehnat termín." Přidá se Zayn.

"Souhlasím." Pokývá Louis hlavou. "Všichni jsme přetažení. Harry, vyberte se Zaynem termín, pak si vezměte k ruce Nialla, zjistěte, kdo všechno pojede. Představuji si to na dvě noci, ideálně pátek až neděle. Zajistěte dopravu, ubytování, občerstvení, nějakou hudbu a zábavu a pošlete mi pak kalkulaci na schválení. Ale ten nápad se mi líbí a firma to potřebuje." Shrne Louis a pak nás propustí ze své kanceláře.

Zayn u svého známého zamluví hned další týden. Dnes je čtvrtek, takže máme na přípravu jen pár pracovních dní. S Niallem jsme ale z toho nápadu nadšení, takže se do příprav pustíme naplno.

Když mám v pátek hotový návrh, jdu to přednést Louimu.

"Dále." Vyzve mě, když zaklepu na jeho kancelář. Vklouznu dovnitř a hned za sebou zavřu.

"Ahoj, koťátko." Zvedne se Louis a nastaví svou náruč. Sevře mě do objetí a vyměníme si krátký polibek. Pak už probereme můj plán a Louis mi dá povolení k realizaci.

"O víkendu tu nebudu, koťátko. Zítra odjíždím a s právníkem máme v sobotu jednání s Cowellem a jeho týmem. Budeme se snažit dojednat mimosoudní vyrovnání, ale smluvně. Aby to pak nemohl obejít." Vysvětluje mi Louis, je vidět, že má z toho obavy. "Včera jsem dostal oficiální dopis od jeho právníků a čím rychleji se teď pokusíme jednat, tím lépe to může dopadnout. Snad bych se měl vrátit v neděli, tak jestli budeš mít čas, můžu tě vyzvednout a jeli bychom ke mně?" Navrhne mi.

"Budu držet palce, Lou. Dopadne to dobře, uvidíš." Snažím se ho uklidnit a položím dlaň na tu jeho. "A moc rád, nechám si neděli volnou a až budeš vědět, tak mi zavolej."

Zbytek dne plánujeme s Niallem akci vinařství, účast nám potvrdilo 42 kolegů, takže pojede skoro celá firma.

"Ve třetím patře je tu oddělený pokoj, jediný na patře. Předpokládám, že si ho vezme šéf?" Mrkne na mě Niall.

"Jo, ať má soukromí." Odpovím s úsměvem.

"Nebo ať není slyšet?" Rozesměje se Niall a Marcel se k nám zvědavě otočí.

"Slyšel jsem, že chrápe." Řekne Niall směrem k Marcelovi a ten chápavě pokývá. Když se znovu otočí, zagestikuluji 'nechrápe' a doprovodím to drcnutím do ramene.

V neděli po obědě se konečně dočkám zprávy od Louiho, jestli mě už může vyzvednout. Vezmu si tašku s věcmi na přespání a na zítra do práce a zanedlouho už se vítáme v autě.

"Tak jak to šlo, Lou? Co Cowell? Co chtěli? Co jste mu nabídli?" Vyhrknu na něj hned po uvítacím polibku.

"Jednání budou ještě pokračovat. Ale vypadá to na půl milionové odškodnění za to napadení a deset procent podíl na softwaru jako kompenzace za naši spolupráci v minulosti." Odpoví Louis sklesle.

"Cože?" Vykulím oči. "Dělá, jak kdybys ho napadl s nožem pod krkem. To není fér."

"Není, no. Ale lepší než se nechat soudit. Hodilo by to na firmu špatně světlo. Jejich původní návrh byl milion a patnáct procent, právník byl skvělý a snížil to, co se dalo." Pokračuje Louis cestou k jeho domu.

"Je to... finanční problém?" Zeptám se opatrně. O penězích jsme s Louim nikdy nemluvili, netuším, kolik firma vydělává a jak je na tom on osobně. Podle jeho domu, auta a šatníku předpokládám, že více než dobře. Ale může jen tak zaplatit půl milionu?

"S tím si nedělej starosti, koťátko." Odpoví mi. Trochu mě to zamrzí, mám pocit, že mě se svou situací nechce obeznámit. Sklopím smutně hlavu.

"Harry... ty bys to chtěl vědět?" Položí mi otázku, když si všimne mé reakce.

"Jestli ti nevadí o tom mluvit. Chtěl bych, abys věděl, že mi můžeš říct cokoliv. Že mi můžeš důvěřovat."

"To já vím, koťátko. A důvěřuji ti. Není to finanční problém. Není to částka, co bych chtěl jen tak vyhodit, ale neohrozí to mě, ani firmu. Umíš si představit, kolik měsíčně firma vydá jen na platech? To máš padesát šest zaměstnanců s průměrným platem šedesát osm tisíc. Což je..."

"Tři miliony osm set tisíc?" Vyhrknu.

"Woow, ty máš v hlavě kalkulačku? Ale ano. Skoro čtyři miliony. Každý měsíc. Takže řekněme, že těch půl už se tam ztratí."

Nakonec v diskusi pokračujeme i u Louiho doma, vysvětluje mi, jak funguje firemní účetnictví, jaké má firma obraty a jaké očekávání má při prosincovém vydání naší novinky.

Povídáme si tak dlouho a je to tak příjemně domácí, že skoro zapomeneme, kolik dní už jsme spolu nestrávili noc. Jen co to napravíme, dvakrát, spokojeně usnu v jeho náruči.