Z jeho kanceláře do jeho náruče

Vinařství II

Dojdu do pokoje a zvažuji, jestli si dát rychlou sprchu, než přijde Louis. Nechci ho nechat čekat. Nakonec se rychle přesprchnu, svléknu se a zalezu si do postele. Chvilku zkouším různé pózy, ve kterých by mě mohl Louis najít. Ten ale pořád nejde.

Vezmu si k ruce telefon a napíšu Niallovi. Čau Ni, je tam Louis?

Nialler
Kámo! Jo, je tu. Kde jsi ty? Tady se to rozjíždí, začali jsme objednávat panáky!

Au, dobře. To si zasloužím. Louis je dole a chystá se pít panáky s ostatními. Mám tady na něj čekat? Mám jít dolů?

Šel jsem si už lehnout. Kdyby Louis odcházel, dáš mi vědět? Odepíšu.

Nialler
Jasný kámo 😜

Chvilku váhám, jestli napsat i Louimu. Nakonec otevřu jeho kontakt.

Jsem v pokoji, nahý, tvůj.

Hypnotizuji telefon a čekám na zprávu, odpověď od Louiho, znamení od Nialla, cokoliv. Místo toho slyším po pár minutách klíč v zámku. Louis je tu! Přišel za mnou, neopustil mě.

Přijde k posteli, ale z jeho pohledu nemůžu nic vyčíst.

"Jsi střízlivý, Harry?" Zeptá se mě a skenuje mě pohledem.

"Téměř ano. Lou, já..."

"Klekni si, Harry." Přeruší mě. Proč mě oslovuje jen jménem? Kam se podělo koťátko?

Moje tělo zareaguje rychleji, než moje mysl. Než si to vůbec uvědomím, klečím před ním na kolenou, ruce volně podél těla. Louis se skloní k mému uchu.

"Řekni mi, Harry. Komu patříš?" Zašeptá mi. Krev pod kůží mi začne vřít.

"Tobě, Lou."

"Víš, že to tak před chvílí nevypadalo?" Odpoví mi a kousne mě do lalůčku. Překvapeně vyjeknu.

"Opři se o postel. Nohy od sebe. Nesahej na sebe, neudělej se, dokud to dovolím. Jasné?" Řekne mi rázně a já stisknu ret mezi zuby. Pravděpodobně bych se mohl udělat hned tady a teď. Jen z toho, jak na mě mluví. Je tak dominantní, tak neuvěřitelně sexy. Ztělesnění mých nejerotičtějších představ.

Louis ode mě ustoupí. Slyším otevírání kufru a za chvilku cítím látku přes oči. Podle jemného materiálu a vůně je to Louiho kravata.

"Vidíš něco, Harry?" Nakloní se ke mě Louis a pevně na mě natiskne své tělo.

"Nevidím." Odpovím. Moje ostatní smysly jako by se zostřily. Cítím jeho vůni, jeho dech, vibrace z jeho slov. Teplo, které vyzařuje jeho tělo.

"Dnes si mě moc zlobil, Harry. Snažil ses mě před všemi vyprovokovat? Zpochybnit moji autoritu?" Zeptá se mě nejhlubším hlasem, který jsem u něj kdy slyšel. Pak do mě bez varování zasune lehce vlhký prst. Kdy stihl použít lubrikant?

"Lou!" Vykřiknu. "Nechtěl... aaachh.. jsem tě... provokovat..." odpovím, když překonám prvotní šok. Louis začne svým prstem drsně přirážet. Kroutím se pod ním, snažím se ho nasměrovat k mému citlivému místu, on se mu ale úspěšně vyhýbá.

"Myslíš, že je mi příjemné, když někdo sedí na tvém klíně? Na místě, které patří mně?" Položí mi další otázku a vrazí do mě další prst. Můj dech se okamžitě zrychlí, kravatu na mých očích smočí slzy. Můj ztopořený penis žádostivě narazí do postele.

Překvapení se mísí s rozkoší a bolestí a já se snažím nepřijít o rozum.

"Odpověz, Harry."