Stěhování

390 22 22
                                    

Nervózně sleduji dveře jeho kanceláře. Cowell už je tam přes hodinu a půl. Když konečně vyjde s kyselým výrazem v obličeji, vytáhnu telefon a otevřu zprávy.

L 💙

Všechno v pořádku, Lou?

Ano, neboj. Co děláš večer?

Stěhuji věci do nového bytu.

Můžu ti pomoct? Třeba s vozením?

Děkuji, ale pomáhá mi Gemma s Michalem. A Niall by asi neměl vidět, jak mi pomáháš vozit krabice 😉

Dobře. Kdybych pro tebe mohl něco udělat, napiš 😘

Tak toho využiju, neboj! 😽

Koťátko!

"Teda, Harry, takovej úsměv. S kým si píšeš?" Vyruší mé myšlenky Niall.

"Uhm, s nikým." Snažím se, ale můj výraz mě zrazuje.

"Jasně, jasně. Kdybys chtěl, můžeš mi to říct. Jen mi prosím slib, že to není John." Koukne na mě Ni prosebně.

"Ježiš, samozřejmě, že to není John. Neboj. S někým se tak nějak vídám, asi. Není to nic oficiálního. Ale je mi s ním moc fajn." Dostanu ze sebe.

"Dobře pro tebe! A nejsi nějakej nastydlej?" Dodá Niall v reakci na můj nakřáplý hlas. Odkašlu si a přitakám, že mě trochu škrábe v krku.

Pracovní den je rychle za námi, a tak je čas na stěhování. Gemma mě vyzvedne u práce, zabalíme pár krabic a kufrů a jedeme k Niallovi. Tedy, teď vlastně už i ke mně.

Přivezl jsem si většinu oblečení, tak si jako první organizuji skříň.

Na mé dveře zaklepe Niall s otázkou, zda si s ním dám pizzu a pivo. Vyberu si typ pizzy a pak znovu vybaluji, dokud u dveří nezazvoní kurýr.

Připojím se k Niallovi v obýváku, kde už na stůl připravil večeři. Pustíme si na pozadí televizi a povídáme si o stěhování, o práci, o životě.

"No a co tvůj tajnej přítel?" Mrkne na mě Niall.

"On.. to není, že by byl tajnej, nebo tak něco." Snažím se oponovat, i když přesně tak to ve skutečnosti je. Ale Louis mě požádal, abychom to nikomu neříkali a já to hodlám dodržet.

"A ani nevím, jestli se dá říct, že je to můj přítel." V tomhle nelžu. S Louim jsme o tomhle zatím nemluvili a já netuším, zda by vůbec o vztah stál.

"Už jste spolu spali?" Zeptá se Niall tak běžně, jako by se ptal, co si dám k snídani.

Když na něj vykulím oči, dodá: "samozřejmě mi to nemusíš říkat. Já jen, podle toho, jak se tváříš se ti fakt líbí."

"Dobře. Už jo, ale známe se vlastně jen pár týdnů." Přiznám.

"Pár týdnů? Teda, ty se nezdáš, Harry. Jak jsi to stihnul, mezi novou prací a služebkou v Berlíně?" Směje se Niall a poplácá mě po rameni.

Z jeho kanceláře do jeho náručeKde žijí příběhy. Začni objevovat