Z jeho kanceláře do jeho náruče

Jste v pořádku, Harry?

Ráno probíhá tak, jak jsme se s Gem domluvili. Odvezou mě do práce a s mými klíči a vlastními kufry jedou do mého bytu zabalit mi věci.

Jsem tu brzy, je tady zatím ticho a prázdno. Zapnu si počítač a jdu si udělat kafe. Při návratu z kuchyňky slyším Nialla a Marcela.

"Ahoj Harry! Jak jsi včera dopadl? Měli jsme o tebe strach! Musíme si vyměnit čísla, ať si příště můžeme napsat." Vítá mě Niall.

"Ahoj Nialle. No, vlastně jsme se s přítelem včera rozešli."

"Jsi v pořádku? Potřebuješ něco?"

"Po pravdě se mi dost ulevilo, jako bych si sundal závaží z nohou. Poslední dobou jsem se pořád jenom bál, čím ho zase naštvu. Budu v pohodě, děkuju." Přiznám.

"Kdybys potřeboval, jsem hned tady." Řekne mi Niall a ukáže směrem ke svému stolu, který je doslova vedle mého.

"Díky, Ni." řeknu upřímně a oba se vrhneme do práce. Dnes plánuji nadcházející konference, vyhledávám a bookuji letenky a ubytování, když nás vyruší ruch z recepce. Jako by někdo křičel. Pečlivě se zaposlouchám a...

"..říkám ti, že hledám Harryho Stylese! Kde ho najdu? Je to můj přítel a mám právo ho vidět, jasný?"

John? Ten přeci neví, kde pracuji. Ale nepochybně je to on. Niall, zdá se, to poznal taky. Oba se zvedneme a spěcháme k recepci.

Teď slyším hlasy už zřetelněji, Perrie profesionálně odpovídá. "V tom případě mu napište nebo zavolejte, ať za vámi přijde. Já vám žádné informace o našich zaměstnancích poskytovat nemohu."

"To teda můžeš! Říkám ti, že je to můj pří.."

"Johne! Uklidni se, prosím tě. Nedělej tady scény." Skočím mu do řeči. John celý zrudne a podívá se na Nialla.

"TY! To ty za všechno můžeš! Tak ty mi chceš přebrat mýho kluka? Nesaháš mi ani po kotníky, ty nulo!!" křičí John na Nialla a se zatnutou pěstí se k němu vrhne.

Skončím mu do cesty, takže ránu do čelisti schytám já. Au. Zavrávorám, ale udržím se na nohách. Do očí mi vytrysknou slzy bolesti a vzteku. Instinktivně si přiložím ruku na ránu. Všichni jsou z toho, co se stalo, na chvilku v šoku. Využiji ticha a ujmu se slova.

"Johne, už jsem ti říkal, že je konec. Přestaň mě pronásledovat, já se k tobě nevrátím. A není to kvůli němu.." ukážu na Nialla, nechci pro jistotu zmiňovat jeho jméno, ".. ani kvůli nikomu jinému. Jestli chceš někoho vinit, tak jedině sebe!"

"Harry, já vím, že jsi naštvanej. Ale to vyřešíme. Vrať se domů. Teď, se mnou. Všechno bude dobrý, jako dřív!"

"Ne, už jsem se rozhodl. Teď prosím odejdi, Gemma ti zavolá ohledně bytu a klíčů. Už za mnou nikdy nechoď." Řeknu rázně.

"Tak ty na mě pošleš svou drahou ségru? Neumíš to vyřídit sám, jako chlap?! Ty jsi byl vždycky měkkej! Nemysli si, že tě nechám ještě vkročit do bytu! Se svýma věcma se rozluč! Víš co? Bez tebe mi bude líp! Jsi stejně úplně k ničemu!" Křičí na mě John.

"Jestli nechcete, abych zavolal ochranku, doporučuji vám opustit moji společnost, mladý muži." slyším říkat pana Tomlinsona. Výborně. Můj druhý den a já tu stojím s rozbitým obličejem, uprostřed hádky s mým ex. Musím působit opravdu věrohodným dojmem. Otočím se k němu, ale on se na mě nedívá. Místo toho jde až příliš blízko k Johnovi, nakloní se k němu a dodá:

"Hned. Ven z mé budovy. Pokud se máte rád, už se nevracejte." Jeho hlas zní hlouběji než obvykle. Oči má přivřené. Vzbuzuje autoritu a strach. John to nejspíš cítí stejně a začne couvat.